Poměr mezi jednotlivými zeměmi českými byl vytvořen na základě úplné rovnosti. Království české mělo jen o jedno právo více: bdíti nad celistvostí koruny české.
Od r. 1526. spojeny byly země koruny naší tím, že povolaly na trůn Ferdinanda I. z rodu Habsburského, se zeměmi rakouskými a s Uhrami. Jaký byl poměr mezi těmito zeměmi a korunou českou?
Pojítko jediné, které mezi nimi bylo, byla osoba panovníka. Jinak společných záležitostí neměly a neměly také společných sněmů. Poněvadž pak mezi nimi nebylo jiného spojení nežli osoba panovníka, říkáme, že země naše s ostatními zeměmi stojí v osobní jednotě čili cizím názvem v personální unii. Kdyby měly země tyto nějaké společné věci, stály by ve svazku věcném čili v reální unii. Panovník měl ovšem některá svrchu uvedená oprávnění vládní (jako na př. správu pokladny a j.), takže pro tato práva panovníkovi vyhrazená byly zřizovány zvláštní společné úřady. Poněvadž však práva tato byla osobními, neměnilo se tím nic na státoprávním poměru zemí českých k ostatním zemím rakouským. Tím se jen soustřeďovala čili centralisovala správa panovníkem prováděná, úřady tyto pak byly jen dvorskými, ne státními.
Po tomto stručném vylíčení poměrů státoprávních naznačme si podstatu čili jádro českého státního práva několika stručnými větami:
