Král měl právo raziti mince dle ustanovení zvláštní smlouvy. Léna koruny české mohl udíleti na čas samostatně. (Tak bylo r. 1858. Těšínsko ve Slezsku od císaře Františka Josefa I. jakožto panujícího krále českého a jako „léno koruny české“ uděleno arcivévodovi Albrechtovi k užívání s tím, že po vymření rodu jeho zpět připadnouti má koruně české.) Hrozilo-li zemi nebo panovníku z ciziny nebo domácími spory nebezpečí, mohl povolati tak zvanou obecnou hotovost zemskou, kteréž se súčastniti musili všichni dospělí muži. Ale hotovosti této nesmělo od krále užíváno býti k válkám výbojným, ano do r. 1720. ani ne na ochranu ostatních zemí habsburských leč se svolením sněmu zemského. Z toho jde, že právo vypovídati válku útočnou nenáleželo do výhradné moci královy.
Od této hotovosti musíme lišiti vojsko královské, to jest vojsko najaté čili žoldnéřské. Tohoto vojska mohl si najmouti král, kolik chtěl, jen když si je sám zaplatil.
Do právomoci sněmu naproti tomu náleželo:
- povolování a odepírání berní a
- platů na najaté vojsko.
Náklady veškeré správy státní měl vlastně nésti král sám. Za účelem tím dána mu hojnost statků v Čechách, příjem z cel, hornictví, soli atd. Jestliže tyto příjmy nestačily, král žádal stavů, aby mu
