daleko důslednější nežli volati jen po korunovaci. Korunovace spíše by měla zpečetiti, zakončiti obnovení státního práva než aby předcházela bez jeho uskutečnění.
Druhý svazek vížící země koruny české v pevnou jednotu byly některé společné záležitosti, pro které zřízen byl také společný orgán tak zv. generální sněm, to jest sněm, na němž měly účastenství všecky země koruny české, takže můžeme jej nazvati — abychom učinili věc názornější — radou říše české. Každá země vyslala ze svého sněmu posly, sněm český účastnil se buď celý nebo také jen komissí. Každá země měla jeden hlas a usnesení přišlo jen tehdá k místu, když všecky země souhlasily. Nemohlo tedy několik zemí přehlasovati jednu z nich.
Sněmy tyto svolával král dle toho, jak potřeba kázala. Působnost jejich byla:
- volba krále;
- přijímání korunovační přísahy od krále a slibování věrnosti králi;
- všechny důležitosti, které se týkaly důstojnosti a stavu celé koruny české.
Takovými důležitostmi byly ku př. základní zákony o nedělitelnosti země a o posloupnosti přijaté za Karla IV. (1348. 1355.), sesazení Zikmunda sněmem Čáslavským (1421.), dočasné rozdělení Čech a Moravy mezi Matiáše a Rudolfa II. (1611.), spolek mezi
