nových volbách zvítězila strana česká a historická šlechta, takže sněm nabyl české většiny. Čeští poslanci vstoupili po té bez záruk s prohlášením, že trvají na deklaraci, na český sněm, kdežto Moravané trvali dále v odporu trpném.
Roku 1871. nastoupilo nové ministerstvo Hohenwartovo, ve kterém byli dva Češi Habětínek a Jireček, oba však jen vlažní vlastenci. Ministerstvo toto mělo za úkol zjednati mír nejen s námi, nýbrž také s Poláky a Tyroláky.
Hohenwart upřímně smýšlel s naším národem. Avšak ani na říšské radě neměl většiny, takže návrh na rozšíření práv sněmů zemských propadl, a Hohenwartovi projevena většinou sněmovny nedůvěra. Císař přes to ho nepropustil, nýbrž výslovně projevil mu plnou důvěru. Za tohoto obtížného stavu na radě říšské zahájil Hohenwart vyjednávání s Čechy nejprve soukromě s Riegrem a Clamem Martinicem. "Tato soukromá ujednání měla býti přijata sněmem. Dne 14. září zahájen sněm český, v němž čten památný císařský reskript ze dne 12. září 1871., v němž stálo: „Majíce v paměti státoprávní postavení koruny české a jsouce Sobě povědomi slávy a moci, kteréž tato koruna Nám a předkům našim propůjčila, mimo to jsouce sobě pamětlivi neoblomné věrnosti, s kterou obyvatelstvo země české každé doby trůn náš podporovalo, uznáváme rádi práva tohoto království a jsme hotovi toto uznání přísahou Naší korunovační
