V samém ministerstvu přimlouvala se menšina (Taaffe, Potocki a Berger) za vyrovnání s Čechy. Tato menšina byla sice počátkem r. 1870. propuštěna, ale i zbylé ministerstvo chtělo zahájiti jednání s Čechy. Pověstný nepřítel národa našeho ministr Giskra prostřednictvím ještě více pověstného místodržitele Kollera žádal Riegra a Sladkovského, aby přišli do Vídně na konference vyrovnávací. Tenkráte Rieger dobře odpověděl, řka, že on a Sladkovský nezastupují celou opposici státoprávní a pak položiv důraz na jednotu zemí českých žádal i pozvání Moravanů. Z těchto důvodů odmítli vyjednávání, načež Giskra odstoupil. Příčinu, proč Giskra ve vyjednávání vstoupil, sluší hledati v tom, že mu byl asi znám úmysl Poláků, Slovinců a poslanců bukovinských vystoupiti z říšské rady, což také asi za týden po jeho odstoupení skutečně se stalo. Situace Čechů velice se tím zlepšila, poněvadž říšská rada byla nyní bezmocným zlomkem zastupitelstva říše. Proto také nový předseda ministerstva Potocki jal se vyjednávati s Riegrem a Clamem Martinicem nejprve ve Vídni, pak v Praze. Do Prahy dostavil se také dr. Pražák jako zástupce Moravanů a dr. Smolka jako zástupce Poláků. Nerozhodnost Potockého a snad také jiné příčiny přivodily nezdar tohoto vyrovnání. —
Nedlouho po tom vypukla válka německo-francouzská. Vláda, ačkoli bylo Rakousko neutrální, hleděla upokojiti Čechy. Sněm český rozpuštěn a při
