říšskou radu nešli. Roku 1863. vystoupili také Moravané. Od doby té stáli Čechové v trpné čili passivní opposici, to jest neúčastnili se jednání rady říšské.
Na sněmu však trvali a vyslali r. 1861. k císaři deputaci, jež žádala o korunovaci. Císař odpověděl: „Dám se korunovati v Praze na krále českého a jsem přesvědčen, že tímto svatým obřadem bude upevněn nový nezrušitelný svazek důvěry a věrnosti mezi trůnem Mým a Mým královstvím Českým.“
R. 1866. rozřešen byl mírem pražským státoprávní poměr zemí habsburských k Německu v tom smyslu, že Rakousko vzdalo se náčelnictví v německém spolku. Po této válce nastalo vyrovnání s Uhrami tím, že v tak zv. vyrovnání uherském přeměnilo se Rakousko ve dvojstátí (t. zv. dualismus), čímž obnoveno státní právo uherské.
Naši politikové poslali proti dualismu — papírový protest a nešli dále na říšskou radu. — Ústupkem jakýmsi snahám po větší samostatnosti zemí sluší nazvati prosincovou ústavu z 21. prosince 1867., poněvadž v ní vyslovena byla zásada taková jako v diplomu říjnovém, že vše, co není výslovně vyhrazeno říšské radě, patří do právomoci sněmů (v únorovce opačně: vše, co není výslovně vyhrazeno sněmům, patří říšské radě.) Ale ústupek tento byl jen zdánlivý, poněvadž říšské radě bylo vyhrazeno tolik věcí, že na zemské sněmy skoro nic nezbylo.
