právní existenci nového vnuceného čili oktrojovaného zřízení a sněmu.
Podobně stalo se i na Moravě. Tu by snad mohla nyní nastoupena býti cesta jiná tím, že by členové bývalé korporace stavovské projevili svůj souhlas s novým zřízením. Ale i bez tohoto formálního uznání pravoplatnosti můžeme obnoviti státní právo české, budeme-li trvati na zásadě, že státní právo naše je svobodnou smlouvou mezi panovníkem a národem a budeme-li dále poukazovati k tomu, že přirozeně zrušením nevolnictví a zrušením robot rozšířeno bylo právo zastupovati čili representovati národ na třídy, které dříve byly bez práv. Tu ovšem nastoupiti bychom mohli opět dvojí cestu; buďto uznati nynější sněmy za schopné k vyjednávání o obnovení státního práva nebo žádati za svolání sněmu ústavodárného na základě spravedlivého prozatimného volebního řádu, kterýžto sněm by měl podobný úkol jako sněm kroměřížský r. 1848., totiž vytvořiti svobodomyslnou ústavu pro země koruny české a stanoviti poměr zemí těchto k ostatním zemím habsburským. Moc zákonnou by měla tato ústava, poněvadž by král ruku v ruce s lidem ústavu tuto dávali. Tento poslední způsob je nejvhodnější a poskytoval by zároveň největších záruk klidného rozvoje, poněvadž lid sám by si ústavu tuto sdělal.
Nikdy však nemůže nám státního
