Stojíme za Říší stále pevněji v boji o budoucnost Evropy

Údaje o textu
Titulek:	Stojíme za Říší stále pevněji v boji o budoucnost Evropy
Podtitulek:	Vánoční poselství státního presidenta dr. Emila Háchy
Autor:	Emil Hácha
Zdroj:	Lidové noviny, roč. 50, č. 624. str. 1 Moravská zemská knihovna v Brně
Vydáno:	25. 12. 1942
Licence:	PD old 70

Státní president pronesl o Štědrý den večer do rozhlasu tento projev:

Drazí spoluobčané! Oslavíme po čtvrté vánoce uprostřed velikého dění ve chvíli, kdy se kolem nás mění svět a myšlenky, za které se i my stavíme, vítězí nad silami minulosti. Vánoční dny nabádají k rozjímání a uvažování. Chtěl bych, abyste pochopili se mnou, že nám uchystala Prozřetelnost šťastný osud tím, že nás v době jednoho z největších světových otřesů postavila tam, kde jsme, po bok Velkoněmecké říše. V správném pochopení této skutečnosti objeví se nám potom veškeré oběti a válkou podmíněné odříkání jako nepatrná daň, kterou splácíme předem své lepší budoucnosti. Podle vůle Vůdce Adolfa Hitlera naši příslušníci nebojují sice se zbraní po boku vítězného vojína německého, jemuž na prvém místě platiti musí nejvřelejší vzpomínky nás všech. Ale cítíme se do všech důsledků součástí bojující Říše a stojíme za ní stále pevněji děj se co děj v boji o budoucnost Evropy. Proto snažíme se stupňovati ve všech oborech svůj přínos ke konečnému vitězství Říše. Proto také nastupují zejména mladí naši příslušníci jako rovní s rovnými na neméně čestné frontě, jíž jest fronta práce. Zdůrazňuji výslovně čestnou povahu tohoto pracovního nasazení, vyplývající z nového nazírání na důstojnost lidské práce. Vzpomínáme vděčně právě v těchto chvílích všech, kdo v rozsáhlých oblastech Říše za nás jsou činní a prosíme je, aby vždy byli si vědomi velikosti svého poslání. Čtvrté válečné vánoce zesilují potřebu všeho toho, k čemu jsem v našem vnitřním životě dosud vyzýval. Chovejme se jako vzorná roddna, která právě v době společných starostí se musí osvědčiti, buďme k sobě trpěliví, potírejme hamižnost stejně jako závist a nezapomínejme děti, osob potřebných a nemocných. Každý má denně mnoho možností, aby druhému nepatrným ohledem život zkrášlil, každý má ale také příležitost býti tvrdý tam, kde příslušník národa pokusil by se nezodpovědnými hesly a činy ohrožovati naši budoucnost v rámci Říše. Soustřeďujeme právě svoji veřejnou dobročinnost v díle Sociální pomoci. Neváhejte projeviti na tomto nejušlechtilejším poli svá srdce. O to radostnější bude náš zítřek, oč pevněji budeme za všech okolnosti k sobě státi. V tom smyslu přijměte všichni nejvřelejší moje vánoční přání.

Nacistické okupace českých zemí v letech 1939–45 si vyžádala přes tři sta tisíc obětí. Pocity bezmoci vůči bezprecedentnímu násilí i tvrdá cenzura našly pochopitelně svůj obraz také v publikovaných textech a projevech. Řada novinářů, politiků a jiných veřejných představitelů té doby — z donucení, strachu, naivity, snahy o volbu menšího zla či z kariérismu — zveřejňovala texty a pronášela projevy, v nichž v souladu či v rozporu se svými názory omlouvala či dokonce vychvalovala válečné zločiny a jejich pachatele a prezentovala jimi nastolený režim jako záruku pro nerušený rozvoj českého národa. Články s opačným vyzněním vycházet nesměly. A ani opatrnost či podlézavost někdy neuchránily pisatele od perzekuce. Jediným smyslem zveřejnění tohoto a dalších podobných textů ve Wikizdrojích je, přiblížit současnému čtenáři, jaké argumenty používala nacistická propaganda vůči poraženému národu a jak se s nimi vyrovnávali oficiální tvůrci veřejného mínění. Wikizdroje obsahují desítky tisíc uměleckých, politických, náboženských, publicistických a jiných textů a uveřejnění žádného z nich — včetně tohoto — neznamená jakoukoli podporu názorů v něm uvedených. Rovněž upozorňujeme, že někteří autoři byli za svou slovní podporu nacistům po válce potrestáni podle Benešových dekretů a že podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka je v současnosti trestným činem.