Starý Bydžov

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Starý Bydžov
Podtitulek: V archaeologickém, historickém a místopisném pohledu
Autor: J. E. Němec Bydžovský
Zdroj: Google Books
Vydáno: In: Památky archaeologické a místopisné. Praha, Matice česká 1860.
Licence: PD old 140
Související články ve Wikipedii:
Starý Bydžov

Pan gymnasialní prof. Smolík, rodilý z Nového Bydžova, podal v „Památkách“ (III. 268) pojednání: „Počátky kr. věnného města Nového Bydžova“. Poněvadž z ohledu archaeologickéko Starý Bydžov zasluhuje, by se v „Pam.“ také zmínka o něm stala, a jelikož počátek Starého Bydžova s nadřečenym pojednáním souvisí, umínil jsem si, vše co jsem při svém pobytí před několika roky v této krajině pamětihodného shledal, zde uveřejniti.

Musím take podotknouti, že mne k usnadnění mého popisu Staro-Bydžovský farář, velebný pan Josef Hušek, nápomocen byl, an mně k nahlédnutí na faře chovanou a od někdejšího tamního duchovního správce, Antonína Fialy, s velikou pilností roku 1807 založenou památní knihu laskavě propůjčil.

Vesnice Starý Bydžov leží na západní straně od Nového Bydžova 3/4 hodiny cesty, a rozprostírá se na táhlém návrší, nejvyšším to v celém okolí. Viděti s něho Krkonošské hory, Jičínské vrchy a kostel sv. Gottharda u Hořic. Bližší vyhlídka přes rozsáhlou rovinu je z větší části zamezena lesy a háji, jen tu a tam viděti na vršíčku malý kostelík ve stínu jasanů, lip neb některého dubu.

Co o počátku Starého Bydžova Hájek a po něm Beckovský vypravují, totéž uvádí pan prof. Smolík v pojednání svém nahoře uvedeném, nebudu to tedy opakovati. Jak dalece se toto udání s pravdou srovnává, nelze určiti, an se o prvním počátku tohoto místa jistych zpráv nedostává. Že ale talo krajina již za času pohanskych olidněna byla a že Starý Bydžov tehdáž větším místem býval, toho dostatečným důkazem jest, že se tam staré pohanské pohřebiště našlo. Nad Starým Bydžovem na několik honů totiž jest místo, z něhož se od několika let křemen dobyvá. Toto křemeniště tvoří čtverhran a je to nejvyšší místnost celého okolí. Tam se při dobyvání křemene přišlo na popelnice, které ale vždy nevědomostí kopajících, kteří jejich cenu neznali, na zmar přišly. Množství porůznu ležících střepů, zbytkův to oněch popelnic, jest nejlepším toho důkazem.

Nynější pan farář Hušek, jsa na tuto okolnost upozorněn, postaral se o to, aby se budoucně při kopání křemene, kdyby se nějaké starožitné nádoby nalezly, obezřeleji zacházelo, i podařilo se mu tímto spůsobem před několika roky zachovati neporušenou tam vykopanou popelnici, kterou až posud co památku u sebe chová. Jeden z obyvatelů Staro-Bydžovských, jehož pole s tímto křemeništěm hraničí, má za to, že na onom konci pod jeho polem dutina byti musí, a sice proto, že se mu, když přes onen kus pole s vozem jede, ozývá zvuk, jakoby přes dutinu jel. Snad toto pole k onomu pohřebišti patřilo, a bylo by záhodno, o pravdě teto domněnky se přesvědčiti. —

První zmínka o Starém Bydžově činí se v základních knihách arcibiskupství Pražského uprostred 14. století, kdež se zdejší kostel mezi farními uvádí. Druhá zmínka o tomto místě vyskytuje se teprv na začátku 15. stol. v listině pana Čeňka z Wartenberka od r. 1407, kterýžto pan obci města Nového Bydžova prodal právo královské, kteréhož pak sami užívali mohli a tím svobod měst královských dosáhli, a při té příležitosti jmenují se mezi obyvateli vsí okolních k městu patřícími také Starobydžovští.[1]

Roku 1550 byl v držení jedné části Starého Bydžova pan z Pernštejna, nejvyšší hofmistr království Českého. Toho času patřil tomuto pánu též Nový Bydžov a statek Sloupno s farním kostelem Metličanským.

Tento podíl Staro-Bydžovský, a sice 20 poddaných s podacím právem kostelním, prodali dědicové pana z Pernštejna r. 1551 Janu Kluckému z Libodřic za 2633 kop 36 grošů českých, a tento zase postoupil roku 1552, tedy po jednom roce, Staro-Bydžovský podíl i s kostelem své sestře Ludmile, provdané Maternové z Květnice, pro sebe zanechal si jen Staro-Bydžovskou hospodu, která až do poslední doby ku statku Sloupenskému patřila.

Od té doby až do 17. století patřil Starý Bydžov, jak to náhrobní kameny při kostele dosvědčují, rytířům Maternům z Květnice a Kapounům ze Svojkova. V 17. století byl St. Bydžov přivtělen ku statku Hlušickému, a držitelem toho statku byl tehdáž rytíř Kapoun ze Svojkova.

Okolo r. 1660 byl pánem statku Hlušického, ku kterému Starý Bydžov náležel, hrabě Colloredo-Walsee. Tomuto hraběti patiïlo tez panství Smidarské a Dymokurské. V této době ztratil statek Hlušický svou samostatnost, byv přivtělen od svého majetníka pod správu panství Smidarského, a takto stal se Starý Bydžov až do času zrušení poddanství částí panství Smidarského, vyjma jediný selsky statek spolu hospodu, která k statku Sloupenskému patřila.

Za předešlých časů byly v Starém Bydžově dvě tvrze. Jedna stála při vchodu do vesnice se strany Nového Bydžova, zaujímajíc prostranství, na kterém výše zmíněný selský statek a spolu hospoda stojí, který k Sloupnu náležel. Toto místo naznačují doposud pozůstatky byvalych náspů, potom velké a nakladně vystavěné sklepy, v kterých ale nyní jedna velká chodba zazděna jest. Druhá tvrz stála k západu, blíže nynější kovárny, ta zmizela úplně a na jejím místě jest nyní zahrada. Jsouť ale posud pamětníci na živě, kteří dobře vědí, že na tom místě až do r. 1816 pozůstatky silných zdí stály, dílem ode domu dílem od hradeb, jež ale jejich tehdejší majetník po velkém ohni, vypuklém v Novém Bydžově na podzim r. 1816, kus po kuse rozbořiti dal, aby cihly a kámen z nich dobytý co stavivo pohořelým Novo-Bydžovským odprodati mohl.

Pan Valenta, majetník onoho selského statku, vystavěného na místě první tvrze, chová u sebe po svych předcích zděděný pozůstatek teto tvrze, rytířský znak překrásně a uměle na skleněném kotouči malovaný. Dal si tento památný pozůstatek zasaditi místo skla do jednoho okna v šenkovně. Bylo by záhodno, tuto památku pro možnost porušení z okna vysaditi a na jiném přiměřenějším místě, nejlépe v českém Museu, pro budoucnost zachovati. Hořejší díl tohoto znaku jest rozdělen na dvě pole. V levém poli stojí lev, na spůsob městského znaku Novo-Bydžovského; v pravém poli jest věž s otevřenými vraty. Dolejší díl není již celý, byl ale též na dvě pole rozdělen. V půlkole tohoto znaku jsou následující písmena : Z.M.V.A.R.M.G.D.F.I. a rok 1822 (?). V třicetileté válce byl Starý Bydžov od Švédův popleněn, při čemž zajisté též i tvrzi neušetřeno, a tak zmizely postupem časů obě tyto tvrze, až na ty malé pozůstatky, a co se v ústech lidu o nich udrželo.

Od té doby nenalezlo se žádných stop po někdejších pánech vladařích Starého Bydžova, rytířích Maternech z Květnice a Kapounech ze Svojkova.

Kdy a od koho kostel Staro-Bydžovský vystavěn byl, nelze udati; roku 1383 přichází co farní. Dle pověstí, což se i pravdě podobá, patřil Starý i Nový Bydžov v první křesťanské době ku kostelu Metličanskému[2], který od pradávných časů vlastního kněze měl.

Kostel Metličanský býval dřevěný, jako je doposud Měnický, Vysočanský i Mlikosrbský, a byl teprv za panování Benediktinův Břevnovských na Sloupně v druhé polovici předešlého století, na což se můj děd co mladík dobře pamatoval, pro velkou svou sešlost od základu nove vystavěn. V tomto kostele se nalézá obraz bývalého hlavního oltáře, představující sv. Jakuba apoštola, který na velké stáří ukazuje, pak křtitelnice ze 14. století. Tento kostel Metličanský leží, jak již podotknuto, od Nového i Starého Bydžova na východ, a je od prvnějšího města asi 10 minut cesty vzdálen — na malém návrší, ale s této strany dosti příkrém. Když se jde nynejší pěšinou (někdejší to vozovou cestou) od Nového i Starého Bydžova i od Sloupna k teto příkřejší straně vršku, jest pod samým vrškem kus louky, kterou lid až podnes „márnice“ nazyvá. Jest pověst mezi lidem, že za pradávných časů, a sice když Starý a Nový Bydžov k faře Metličanské patřívaly (?), na teto louce skutečně márnice stávala, a že tato louka od těchto dob své nynější pojmenování nese. Poněvadž se s mrtvými těly až nahoru ku kostelu pro příkrost vršku z oněch k západu ležících k této farnosti příslušných míst nemohlo s vozem dojeti, kladly na této márnici mrtvá těla na máry, nosíce je tam odtud ku kostelu nahoru na hřbitov. —

Kostel Staro-Bydžovský, neveliký, zasvěcen jest ke cti sv. Prokopa. Ačkoliv častým přestavováním mnoho ztratil ze své původnosti, nicméně ma na sobe doposud známky, že původně vystavěn byl ve slohu gotickém. Kostelní vysoká a pevná věž na straně půlnoční (?) s hlavním portálem jest stavba pozdější. Zdá se, ze při opravování kostela zároveň i tato věž asi v první polovici 16. stoleti vystavěna byla. Před tím stála při kostele na straně východní jenom dřevěná zvonice.

Dle památní knihy měl tento kostel až do r. 1620 vlastního faráře; posledním farářem byl Vácslav Mathiades. Jak ze všeho patrno, patřívali pánové Staro-Bydžovští i s farářem ku straně pod obojí, neboť po bitvě Bělohorské nebyla tato fara více vlastním farářem obsazena, a později byl Starý Bydžov k faře Smidarské přivtělen, od někdejšího majetníka panství Smidarského, Krištofa Zilvara ze Silberšteina, založené. Že kostel Staro-Bydžovský straně nekatolické patříval, o tom svědčí i to, že r. 1628 dle obřadu katolického oltář v ném vysvěcen byl, jak dokazuje nápis na kameně oltářním nyní nad hlavním oltářem do zdi zasazeném, z něhož možno následující přečísti:

Anno Domini 1628 Dominica Quinquagesima, quae fuit O. (?) Martii Altare hoc Portalile ad honorem B. V. M. totiusque Coelestis Curiae per Re. Dominum ab Herberstein Archiepiscopi Suffraganum Pragensem, S. C. Mutis Consil. consecratum est. ac

Po ukončených bouřích třicetileté války bylo presbyterium tohoto koslela modrou barvou natřeno a dosti nemotorně omalováno. Na pamáitku toho spatřuje se při oltáři následující švabachem na pergameně psaný nápis:

Leta Panie 1669 (?) tato Archa nákladem záduší vyzdvižená Omalovaná jest za Správy Církevní dvojictihodného a vysoce učeného Knieze Magistra Jana Meinschidderského [3] z Třebechovic Protonotaria Apoštolského Honoris, faráře toho času Smidárského, Staro-Bydžovského a Petrovického, a za opatrovníků téhož záduší poctivých mužův Matouše Doležala, Jana Ržeháczka, Martina Hrozny Staro-Bydžovských, Pavla Šmidrkala Hlušického a Šimona Kyncla Vinařického, od Augustina Hartla Malyrže Novo-Packého.

Až do r. 1787 neměl kostel Staro-Bydžovský vlastního kněze. Toholo roku uzavřel bývalý pan na Dymokurech, Smidařích a Hlušicích, hrabě Frant. Colloredo-Walsee, s farářem Smidarským, Josefem Schöpsem, rodákem Novo-Bydžovským, že poznovu vystaví zpustlý byt pro duchovního, aby jeden kaplan Smidarský co exposita v Starém Bydžově bydleti mohl. Dne 2. července téhož roku byl do Starého Bydžova za prvního expositu starší kaplan Smidarský, Antonín Víšek, rodák Žiželický, ustanoven. Po něm následoval dne 23. července 1800 Antonín Fiala, rodák Kostelecký nad Orlicí, zakladatel výše uvedené knihy Staro-Bydžovské.

V kostelní, z kamene pevně vystavěné vysoké věži jsou uvnitř tri zvony; jeden z nich patří k nejvzácnějším památkám starodávného českého umění. Tento zvon, zvaný Pražan, byl dle nápisu nákladem někdejšího majetníka Starého Bydžova, rytíře Vácslava Materny z Květnic, roku 1587 pro kostel zjednán, od Pražského zvonaře Brikciho z Cinperku ulit, má v průměru 5' 4½" a váží dle starého podání 80 centů, což se s jeho velikostí dosti srovnává. Jest to překrásná práce zvonařská, ozdobená kolkolem jak u koruny tak i u obruby vypuklými arabeskami. Se dvou stran jsou na něm nápisy tehdejší běžnou frakturou. Nápis na straně k západu obrácené zní takto:

Za času králování velikomyslného a nepřemožitelného knížete a P. P. Rudolfa II. Ržímského cysaře, Uherského, Českého krále etc. urozený P. Václav Materna z Květnice, na Třebešicych a v Starém Bydžově, jakožto milovník cti a chvály Pána Boha, též náboženství křesťanského, Colator záduší tohoto v Starém Bydžově, dal jest tento zvon na svůj vlastní náklad, pro budoucí pamiet svau, Léta P. 1587 slovůtnému Brikcymu zvonaři z Cinperku v novém miestě Pražském udělati, aby zvukem a hlasem tehož zvonu v známost se uvozovaly církevní schůze i chválení Pána Boha poslouchání jeho slova, k naučení jejich spasitedlnému. Protož buď každý člověk plnitel slova a ne posluchacž toliko klamajíce sám sebe: nebo jestliže kdo poslauchá Slova Božího a necžiní ho skutkem, ten přirovnán bude muži, spatržujícímu obliczej narození svého v zrcadle: zhlídl se zajistie, a odešel, a hned zapomniel, jakýmby byl: (Kanonika S: Jakuba 1. kapitola.). Blahoslavení, kterží slyší Slovo Boží, a ostříhají jeho.

Pod těmito slovy čte se v levo:

Václav Materna z Květnice na Třebešicych a Starém Bydžově

V pravo:

Apollonia Maternova z Hrušova.

Pak následuje:

AVE MARIA GRATIA PLENA, DOMINVS TECVM. TE TRINVM SVMMVMQVE DEVM VENERANTVR ET VNVM PONTVS, TERRA, MARE, CVNCTA CREATA SONANT.

V obrubě mezi arabeskami jsou medaillony s podobiznou zvonaře Brikciho a s jeho znakem.

Na druhé straně zvonu jest následující nápis :

Mrtvé k hrobu provázejíc mysli na to cžlověče co živ, že jsou oni též byli, a jacy oni nyní jsau, y ty také budeš. Nevíšli, dnesli neb zýtrali se k nim do země dostati můžeš? Pokud oni zde ve svietie byli, mnohé rozkoše niekteří vedli, a ty tovaryštví všelikého veselí a kratochvíle jim jsy dopomáhal; pohleď nyní na nie do kostnice, jak jsau jejich kosti zpráhly, tielo jejich shnilo, a v zem se obrátilo, kteréž se drahým a skvostným rouchem odievalo. Protož pomni, že máš umříti, přestaň hříchů, žiadej duši tvé s tielem pokojného skonání.

Uprostřed zvonu pod tímto nápisem jest vypuklý kříž a na kříži ukřižovaný Kristus, a po obou stranách kříže jsou vypuklé figury truchlících žen: dole pod nimi nápis: Krystus umržel za hříchy naše, a vstal z mrtvých za spasenie naše.

Tento znamenitý zvon jest pro svou velikost a líbezný zvuk pověstný v celé tamější krajině, a povídá se, že Novo-Bydžovští tento zvon jednoho času koupiti chtěli a za něj Starobydžovskym tolik stříbrnych tolarů podávali, kolik by se jich k vydláždění cesty z Nového Bydžova až do Starého spotřebovalo. Zjednání tohoto zvonu bylo dozajista velmi nákladné, a svědčí o veliké zámožností jakož o zbožné a křesťanské mysli jeho původce.

Druhý zvon ve vězi 25 (?) centů tězký má nápis tento:

Domine ad Te clamo, propria (?) ad me, percipe vocem meam, qua te invocabo Anno 1660.

Martinus Schreter[4] me fecit.

Bei Zeiten des Wohlerwürden H. Anton Joh. Drescher, Pfarrer zu Smidar und Gestrengen H. Johann Martiny Hauptmann der Herrschaft Dimokur und Smidar.

Třetí zvon je 18 (?) centů těžký a má též nápis latinský:

Sub felici Regimini Celsissimae D. D. Antoniae Jose: S. R. S. Princi: Montecucoli natae Contetse de Coloredo D. in Dimokur et Smidar etc.

Eodem anno ut supra (?) benedicta fuit Piis votis honori divi Procopii campana refusa fuit.

Pod stříškou na věžním okně visí zvenčí malý, 40 liber těžký umíráček, kterýž dle památní knihy z r. 1543 pochází.

Uvnitř kostela na pravé straně při vchodu do sakristie jest krypta, zaklopena silnou fošnou, která se bez velkého namáhání odstraniti dá. Dolů vede pět schodů dřevěných, celých již ztrouchnivělých. Krypta jest prepažena zdí a není veliká. V přední zdi nachází se malý otvor, jímž pomocí světla spatří se množství lidskych kostí na hromadu naházenych. — V přednejší části krypty leží na zemi dvě velké cínové rakve s plochými víky. U jedné z těchto rakví je polovice víka odlomena, a sice část, na níž byl nápis; a jak se praví, byla tato část upotřebena k ulití svícnů. V této rakvi nejsou kosti lidského těla již úplné, jen značné pozůstatky roucha, v kterém mrtvé tělo oblečeno a v rakev položeno bylo. Látka těchto šatů je z tenké vlny a hedbáví rezavé barvy, a je tkána přes kříž a velmi pevná, neboť se doposud nalézají zcela ještě pevné kusy teto látky mezi zetlelými kostmi. V druhé, posud dobře zachovalé rakvi jsou kosti ze tří lidskych těl. Jak patrno, bylo v tomto sklepení více podobnych rakví, které bezpochyby nešetrnost a ziskuchtivost lidská zničila, ponechajíc tam jen kosti. Ještě za svého dětinství jsem slýchával, že mrtvá těla v těchto rakvích drahocennymi šperky ozdobena byla, po čemž ovšem více památky není.

Na povrchu víka oné zachovalé rakve čte se zřetelně latinkou psaný nápis:

Léta páně 1617, w sobotu po swatém Diwissi na neděli mezy 6. a 7. hodinau na noc, dne 14. Miesyce Řjgna, dokonal swůg žiwot w Krystu Pánu, urozený a statečný Rytjř Pan Jan Giřj Kapaun z Swogkowa a na zámku Walečovie, wlastnj syn urozeného a statečného Rytjrze Pana Krysstofa Kapauna ze Swogkowa a Bestiwinie, Hlussicých a zámku Walečowie, mage wěku swého 24 let 22 nediel, neb gest se narodil léta Páně 1593 w nedieli, na den památky seslánj Ducha S., po 5 hodinie na noc, gehož tielo w této truhle odpocjwá, očekáwage blahoslaweného wskřjssenj.

Následuje text z písma svatého.

Ještě před nedávnem visely naproti sobě na zdi uvnitř kostela rodinné znaky rytířů Maternů z Květnice a Kapounů ze Svojkova. Znak Maternovský visí posud na svém původním místě, druhý znak Kapounů spadl, i nebyl více na předešlé místo dán. Pod tímto znakem visíval někdy kord, který jsem ještě vidíval. Byl takový, jakých rytíři obyčejně nosívali, když byli v úplném svém odění. Oba tyto znaky sestaveny jsou uměle na okrouhlém, černě natřeném, plochém dřevě, v průměru majíce asi 2½" z kousků hedbávných látek rozličných barev, jakýchž třeba bylo k vyznačení znaku. Barvy hedbávných těch látek jsou ale na mnoze vyrudlé. Kolkolem kazdého toho znaku je nápis; na onom posaváde na svém místě visícím stojí:

Leta 1621 26. dne Miesýce Dubna urozený a stateczný Rytierž Pan Jindrzich Materna z Kwietnice na Starem bidžovie Slaupnechoz. d.

Na druhém, se zdi spadlém a nyní na zemi jen tak ledabylo postaveném čte se:

HENDRYCH NEYSTARSSY KAPAVN Z SWOYKOWA NA BIERONICZKACH, HLVSSYCYCH A WALECZOWIE G. M. C. RADDA.

K jakému účelu tyto znaky zhotoveny a v kostele vyvěseny byly, nelze nám pro nedostatek pramenů udati [5]

Na kruchtě visí obraz asi 5" vysoký a 4" široký. Představuje rodinu Kapounů ze Svojkova pod křížem klečící. Na levé strane kříže jest vyobrazeno 8 klečících mužských v černých šatech, a na levé 6 ženských, též klečících. Každá z těchto osob má svůj znak a pod ním jméno. Uprostřed toho obrazu jsou tři znaky a kolkolem každého nápis, a sice při hořejším: Hendrych Kapaun z Svogkova a na Beroniczkách - při druhém: Marta Kapaunová z Horžeňovky - při třetím: Alena Kapaunová z Sluh 1598.

Po levé straně těchto uprostřed obrazů se nacházejících znaků jsou jiné čtyry znaky, a pod nimi následující nápisy: 1. Kateržina z Smiřic, 2. Pan Kapaun z Svogkova, 3. Kateržina z Cžechtic, 4. Elysska z Porzicz. Pod těmito znaky čte se:

Weywod uroz… pana Hendrycha z Svogk…

Po pravé straně těch střednich znaků jsou též čtyry znaky a pod těmi následující jména: 1. Kateržina z Čechtic, 2. Piram Kapaun z Svogkova, 3. Kateržina z Svogovic, 4. Apollena z Tepli, a pod těmito:

Weywod uroz… Pana Pirama Kapauna z Svogk…

Dole mezi klečícími osobami stojí napsáno:

Epitaphium urozené… a stateczného Rytirže P. Hendrycha Kapauna z Svogkova a na Bieroniczkách, Cysarže Rzimsk. Geho Milosti Raddy, a dětj geho zplozených s Panj Alenou z Horžienovse. Wjm že Wykupitel můg živ gest, a w poslednj den z zemie wstáti mám & Jak. k. XIX. w 25. 26. 27. Leta 99.

Léta wieku: Gindržich neystarssy 73 - Zbýněk 41 - Piram 33 † - Jan 38 - Gindržych 37 - Albrecht 18 † - Krysstof 32 - Karel 30 - synowe. Manželky Alena 38 † - Marta 52 - Dcery: Kateržina 35 - Barbora 6 † - Žoffie 27 - z Magdalenou 23 -

Nevelká křtitelnice cínová byla zřízena, jak to dokazují vypuklé nápisy na ni, od Albrechta Kapouna z Svojkova a na Hlušicích a manželky jebo Doroty Kapounové z Květnice.

Rok zřízení teto křtitelnice není udán. Kolem křtitelnice jest nápis:

Kdo uwierži, a pokržtj se spasen bude, kdo neuwierzi, zatracen bude.

Uvnitř kostela, pak zvenčí na jižní straně jsou ve zdi zazděné a dobře zachované náhrobní kameny z bílého a červeného mramoru, jen jeden v kostele za oltářem je z pískovce. Kamenická práce je pilná a svědčí, že nebylo nákladu šetřeno.

Náhrobní kamen za oltárem v pravo představuje ženskou oděnou v skvostné roucho, prostovlasou, s věnečkem na hlavě, a po krajích se čte nápis:

Leta Panie 1584, v nedieli pržed Swatau Kateržinau, umržela jest Urozená Panna Estera Sslechticzna z Uje(zdce) a z Kunicz bywssy wyprossena za Manželku urozenému Panu Pyramowi Kapaunowi z Svogkova a Klamisstovic (?). Nákladem Urozeného Pana Zbynka Sstiastnýho Kapauna z Svogkova (a na) Czysteych kteráž tuto pochovaná očekávage blahoslaveného Vzkržissenj.

V nohou postavy lekno, erb pánův z Kounic.

V hlavním vchodu do kostela pod věží jsou jiné tři náhrobní kameny. Na těchto jsou uprostred pouze šlechtické znaky vytesány. Nápis na prvním jest:

Letha Panie 1.5.5.5. Wniedeli przed Swatim Havlem Umrzel Waczlaw Syn Urozeneho Pana Zacharzie z Passyňovsy (? a) na Winaz(ech?).

Znak představuje na loďce sedícího rytíře s veslem v ruce. Nad znakem do půlkola stojí:

Pán Bůh Racz dussi geho milostiw ...... pod znakem: pochowán, a nic více.

An tento náhrobek zcela zachován, jest nepochopitelno, proč nápis na něm tak neúplně vyryt.

Nápis druhého náhrobního kamene zní:

LETA : BOžI° S M° S 5C Ç XXXVI S PO S SWATIM. WAWRZINCZI g VMRZEL VROZE S WLADIA PAN IAROSS Ç TRANOWSKI, Z S SOWOIOWICZ A NA CHOTIELICICH TV POCHOWAN PROSTE PANA BOHA ZA N.

Uprostred erb: šachovnice.

Třetího náhrobku nápis zní takto: Leta ..M.. dlj (1551) w ten pondely przed Swa... Girzim umřel gest urozeny pan Buryan Tranowsky (z) Sowogovicz, tuto je pochowan, gemuž pan Buh racz mil da y.

Uprostřed erb: šachovnice.

Z venčí ve zdi kostela zazděné náhrobní kameny ukazují polovypuklé postavy dvou rytířův a jedné paní v životní velikosti. Rytíři jsou v úplném rytířském brnění, paní v bohatém šlechtickém kroji šestnáctého věku. Nápisy na nich jsou následující.

1) Na červeném mramoru:

Leta P. 1591. w Neděli po Hromnicych na ponde... po 1. hod. na noc w Praze usnul v Panu Uroze: a stateczny Rytirž P. Albrecht Kapaun z Swogkova a na Hlussic.. G. M. C. Radda a Burgrabě krage Hradec.. a tuto tielo geho odpocziwa.

2) Na bílém mramoru:

Léta Panie 1595 Przed Promienienim Pana Krysta Dokonala gest žiwot krzesťansky urozena Pani Magdalena Kapau... ke. A tuto pochowana gest, prdm. (?) P. R. D. M.

3) Na bílém mramoru :

LETA PANIE 1608. W AVTERY PO 3. KRALYCH VSNVL W KRYSTV PANV VROZENY A STATECZNY RYTIRZ PAN KRISTOFF KAPAVN Z SWOGKOWA A NA HLVSSICZYCH GH.....OCZET SW. PRZYGY.

Mimo tyto zde uvedené náhrobní kameny jsou při kostelní zdi ještě dva jiné čtverhrané náhrobky. Nápisy jsou skoro celé zemi pokryty. Co bylo možná prečísti, tuto podávám :

1) LET 1601. WE SSTRTE...... O ANA..... W TOMTO CHRA... E. P. R.

2) ........IEST VROZENA PANI ZVZANA ....KA . .... PONOW Z BVBNA ........

Podal jsem tuto vše, coi mně v Starém Bydžové pamětihodného vypátrati lze bylo, i žádám milovníky starožitných památek naší vlasti, a zvláště ty, kterym známa jest krajina Staro-Bydžovská, o které až doposaváde žádná zmínka v „Pam.“ se nestala, aby co v mém podání mylného poopraviti, a co neúplného doplniti sobě za těžko nepokládali.


  1. Pam. III. 268.
  2. V tamější krajině nejmennje se tento kostel „Metličanský“, nýbrž „Metlický“
  3. Die matriky byl Meinschmidberský od r. 1668 až do roku 1693 farářem Smidarským, a kostel Staro-Bydžovský byl téhoz času filiálním kostela Smidarského
  4. Schreter byl toho času zvonařem v Hostinném.
  5. Takové znaky dělávaly se v 16. a 17. stotetí k pohřebním a smutečným slavnostem. Spadne-li taková památka se stěny, má nejbližší správce kostela o to dbáti, aby se zase na předešlé místo dostala, nestojí to ani velkého nákladu ani velkých příprav. Přijde-li takovym spůsobem na zmar, odpovídá za to, kdo toho vinu nese, ne jen vrchnímu místa, ale celému vzdělanému obecenstvu. Red.