Stalo se na jaře L. P. 1938

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Stalo se na jaře L. P. 1938
Autor: Karel Hašler
Zdroj: Národní listy, roč. 78, č. 87. s. 3
Národní knihovna České republiky
Vydáno: 29. 03. 1938
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Anschluss, Třetí vláda Milana Hodži

Už dávno nebylo tak krásného předjaří a po celá desítiletí nehřálo jarní sluníčko tak vytrvale jako letos. V seminářské zahradě rozkvetly petrklíče. Je jich tam, jako když naseje. Stráně voněly jarem, ale nikde človíčka. Pěnkavy netrpělivě poskakovaly kolem prázdných laviček. Marně čekaly na staré pensisty, kteří tu jindy celé hodiny vysedávali a házeli jim drobty housek zbylých od snídaně. Kde jsou? Kam se poděli studenti a studentky, memorující polohlasně přednášky na ztracených cestičkách? Stalo se něco?

Město dole šumělo životem jako jindy, rackové, poletující nad Vltavou, svítili bělostí, Hradčany ozářené sluncem jako zlaté se rýsovaly na modré obloze a zahrady pod nimi se barvily první zelení. Asfalt v ulicích se leskl a tramvaje hlasitě drnčely, jako by chtěly překřičeti všechen ostatní hluk.

Proč se lidé staví v hloučcích? O čem tak vzrušeně debatují? Kameloti nevykřikují, protože jim lidé sami dychtivě rozebírají noviny z náruče.

Nebe jest jasné, ale od severu i jihu se stahují mraky.

Od světové války se už několikrát přehnala smršť Evropou. V jejím víru zahynulo mnoho lidí, davy jich rozmetala po celé Evropě, někde smetla celá území a zrovna včera přes noc smetla celý stát našeho souseda. Nic po něm nezůstalo, jenom dluhy. A teď prý…

Panika se zmocnila našich německých aktivistů. Zachváceni strachem prchali na sever, nedbajíce zoufalých hlasů svých dosavadních vůdců. Prchali na sever do tábora nového vůdce, silnějšího. Staří vůdcové, opuštěni svým lidem, sestupovali resignovaně s ministerských křesel, zanechávajíce svou minulost historii.

Zklamali je i nás nekřesťansky ti křesťanští sociálové. A zemědělci? Na území, včera smeteném, prý kvete pšenice. Ceny hospodářských produktů tam stouply o padesát procent. Což, kdyby i tady?

Smršť, která řádila na jihu, zvířila trochu vody i u nás a zkalila je. Protože se v kalné vodě lépe loví, neváhali pohotoví rybáři honem vrhnouti sítě. A tak i různí pastýři na Slovensku nemeškali a jali se loviti. Domnívali se snad, že v kalné vodě snadněji uloví zlatou rybku, která dosud vždy unikala? Ej, to bude lov! Jali se svolávati všechny přátele i nepřátele, aby pomohli zatahovat. Než je však svolali, nebe se vyjasnilo a zlatá rybka se chytit nedá. Vždyť kdož ví, jak by se jí právě tam vedlo a snad by ani dlouho nevydržela…

Pán Bůh vysoko, Anglie daleko! A přece její hlas doletěl až k nám a zněl tak jasně, že byl slyšen v celém světě. Prý sice nejsme na území, v němž by se smršť dotkla životních zájmů britské říše, ale přes to Anglie nedopustí, aby byl zpustošen náš ostrůvek demokracie a míru, tak pěkně natažený napříč neklidnou střední Evropou!

Odtroubeno. Pohov!

Oddychli jsme si a s námi půl Evropy i s okolním světem. Mraky se přehnaly, bouře nebude. A přijde-li jednou, nemáme, proč se bát. Jen ti aktivisté mi nejdou z hlavy. Tak jsme si na ně zvykli a tak jsme si je pochvalovali, když s námi tleskali nebojácnému projevu ministerského předsedy. Dokonce jsme je stavěli za vzor našim komunistům, kteří se i tehdy chovali přísně podle rozkazu pánů. A teď tohle. Jedině hlouček aktivistických demokratů zůstal při nás, ale i jejich vůdce opouští křeslo a vystupuje z vlády. A tak už neplatí ani ten vtip, že československým ministrem může býti, kdo je čistý jako Spina, nebojácný jako Zajíček a sebevědomý jako Czech!

Nejsme opuštěni ve světě, ale doma jsme zůstali sami. A tak přichází něco, čeho jsme nikdy nečekali. Naši potomci nebudou věřit, až budou čísti v historii:

Na jaře L. P. 1938 se stalo, že Čechoslováci byli nuceni vládnouti si sami v Československu.