Státní president odmítl vměšování emigrantů

Údaje o textu
Titulek:	Státní president odmítl vměšování emigrantů
Autor:	Emil Hácha
Zdroj:	Lidové noviny, roč. 49, č. 625. str. 1 Moravská zemská knihovna v Brně
Vydáno:	07. 12. 1941
Licence:	PD old 70

Chceme vybudovat svůj dům a spoléhat na ochranu Říše Cesta státního presidenta vede k cíli

ČTK - Praha 6. prosince

Statní president dr. Emil Hácha učinil České tiskové kanceláři toto sdělení:

Zdá se mi, že našim emigrantům v Londýně stále ještě nestačí všechny ty strasti, jež zde způsobili svým nežádoucím našeptáváním a jež tak těžce doléhají na nás všechny. Nepřestávají svým rozhlasem rušit náš klid a rozsévati zmatek v našich řadách.

V těchto dnech, kdy v Berlinu vynikající státníci mohutnou aliancí dokázali celému světu, že dílo nového evropského pořádku, vybudované pod geniálním vedením Vůdce, stává se hotovou skutečností, uchopil se v Londýně — jak se dovídám — opět slova bývalý president dr. Beneš, aby — zřejmě pod vlivem svého židovského okolí — propagoval ztracenou věc nepřátel Říše. Zmínil se při tom též o mně a mé vládě, udělil nám důtku pro náš Říši přátelský postoj a popřel naše právo, mluviti a jednati jménem českého národa.

Na to mohu jen odpovědět, že jsem nabyl svého úřadu, jak každý vi, nejlegálnějším způsobem, že jsem se o něj neucházel, nýbrž že jsem ho v době, když se uprázdnil, převzal jako břímě. Vydržel jsem, jak bylo mou povinností, u svého národa, sdílel jem s ním a sdílím dosud poctivě všechny starosti a strasti dnešní bouřlivé doby. Nevodil jsem svůj národ za bludičkami, nýbrž snažil jsem se obrátit jeho zrak k realitě a usiluji o to, aby si zařídil podle toho svůj život. Z dědictví, které mi před třemi lety připadlo, byla by bývala již dávno hromada trosek, kdybych se byl neodhodlal setrvati na cestě, kterou mně teď z Londýna vytýkají.

Jsem přesvědčen, že tato cesta vede k cíli. Pan dr. Beneš to má lehčí, že nevidí, jako já, slzy matek a žen, jež se na mne obracejí ve svém zoufalství, ježto jejich synové a muži upadli do neštěstí, svedeni klamnými rozhlasovými projevy. Jemu je možno oddávati se ilusím, stavět vzdušné zámky a malovat obrazy svůdné budoucnosti. My zde nemáme čas na takové věci. Musíme pracně budovat znovu to, co zničily chyby minulosti. Nám nezbývá než hleděti tváři v tvář skutečnosti a střízlivě počítati s holými fakty.

Přiklonili jsme se k těm, kteří mají moc, aby nás ochraňovali, nikoliv k imaginárním přátelům za zeměmi a moři, kteří potřebují sami pomoci a s nimiž jsme již kdysi měli své smutné zkušenosti. Nechť si pan dr. Beneš a jeho přívrženci hledají své přátele, jako to jindy činili, v cizině. My chceme vybudovat svůj dům a spoléhat se na ochranu Říše. Jen tak kyne nám pokoj a mír.

Nacistické okupace českých zemí v letech 1939–45 si vyžádala přes tři sta tisíc obětí. Pocity bezmoci vůči bezprecedentnímu násilí i tvrdá cenzura našly pochopitelně svůj obraz také v publikovaných textech a projevech. Řada novinářů, politiků a jiných veřejných představitelů té doby — z donucení, strachu, naivity, snahy o volbu menšího zla či z kariérismu — zveřejňovala texty a pronášela projevy, v nichž v souladu či v rozporu se svými názory omlouvala či dokonce vychvalovala válečné zločiny a jejich pachatele a prezentovala jimi nastolený režim jako záruku pro nerušený rozvoj českého národa. Články s opačným vyzněním vycházet nesměly. A ani opatrnost či podlézavost někdy neuchránily pisatele od perzekuce. Jediným smyslem zveřejnění tohoto a dalších podobných textů ve Wikizdrojích je, přiblížit současnému čtenáři, jaké argumenty používala nacistická propaganda vůči poraženému národu a jak se s nimi vyrovnávali oficiální tvůrci veřejného mínění. Wikizdroje obsahují desítky tisíc uměleckých, politických, náboženských, publicistických a jiných textů a uveřejnění žádného z nich — včetně tohoto — neznamená jakoukoli podporu názorů v něm uvedených. Rovněž upozorňujeme, že někteří autoři byli za svou slovní podporu nacistům po válce potrestáni podle Benešových dekretů a že podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka je v současnosti trestným činem.