Spojovací prostředky v Sev. Americe

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Spojovací prostředky v Sev. Americe
Autor: František Faktor
Krátký popis: Dle vlastního seznání líčí Fr. Faktor
Zdroj: Zlatá Praha, roč. XII, č. 34, s. 399
Vydáno: 05.07.1895
Licence: PD old 70

Zařízení i úprava železných drah a vozů železničních v Americe značně liší se od úpravy jich v Evropě.

Jízdní lístky prodávají se nejen na nádraží, kde jsou i nejdražší, ale i v četných agenturách, kde možno dostati je značně levnější a při tom s takovými výhodami, jaké nikdy za tutouž cenu neposkytnou lístky koupené na nádraží.

Na nádražích amerických jsou jako u nás vyvěšeny jízdní plány, ale kromě toho nacházejí se na stanicích kasety a v nich příručně jízdní plány, ozdobené mapou železnic v Americe, četnými, často i malovanými pohledy krajin, jimiž dráha probíhá. Na nádraží každý může si z kasety vzíti plán jízdní, kterýkoliv a kolik exemplářů chce a nic za to neplatí.

Na stanicích jest zavedeno pojišťování proti úrazu před početím jízdy. Do automatu, postaveného v nádraží, vhodí se 10 centů a z automatu vypadne lístek, na který cestující napíše své jméno, měsíc, den a hodinu odjezdu. Pojistné má platnost 24 hodiny. Při úrazu majitel lístku dostane náhradu za ztrátu obou očí 500 tolarů, za ztrátu ruky a nohy 500 tolarů, za ztrátu ruky 250 tol. atd.

V železnictví americkém věnuje se mnoho péče správnému a jistému účinkování všelikých signálů, jimiž možno v kterékoliv době přesvědčiti se, nehrozí-li žádné nebezpečí vlaku pohybujícímu se po kolejích. Trať železniční rozdělena jest v oddělení, na jichž počátečních a konečných bodech jsou věže pro telegrafisty, kteří pozorují přidělenou sobě část trati. Dokud část trati není zcela prázdna, žádný druhý vlak nesmí na ni vpuštěn býti. Elektřinou řízené signály poskytnou řidiči lokomotivy patřičná znamení, týkající se výhybek, zastávek, zrychlení neb zmenšení rychlosti uhánějícího vlaku. — By se nemařil čas napájením parního kotle, jest zařízení, že lokomotiva jízdou může čerpati vodu z podlouhlých nádrží, umístěných mezi kolejemi, aniž by při tom rychlost vlaku značně zmenšena byla.

Lokomotiva železničního vlaku v Americe jest větší než u strojů evropských. Před předními koly umístěn jest shrabovatel, jenž odklízí v prériích překážky na kolejích. Parní píšťala našich lokomotiv nahrazena jest v Americe velkým zvonem. Zvoněním zprovází se vjezd a výjezd vlaku z nádraží.

Zvláštní pozornosti těší se veškeré zařízení železničních vozů, které spojeny jsou ve vlak ne příliš dlouhý, ale za to náramně pohodlný a tak vystrojený, že vyhovuje i největším požadavkům, které vůbec na úpravu kiásti možno. Vozy jsou zbudovány po dokonalé úvaze a zralém přemýšlení odborníků — mechanických inženýrů, strojníků a čalouníků. Sedadla jsou potažena těžkým aksamitem, stěny bohatě vyzdobeny řezbami a zlatem. V každém voze jsou pro všeliká nebezpečí potřebné přístroje, jako: sekery, pily, přístroj ku hašení vzniklého ohně uloženy na přístupném místě. Vozy jsou mezi sebou spojeny chodbami, tak že vlak, záležející ze 7 — 8 vozů, možno pokládati za jeden vůz.

Jízdou lze se procházeti celým vlakem, poněvadž středem vozů vede ulička, a při tom cestující ani dost málo nepociťuje účinky povětrnosti.

Vůz restaurační má asi 14 stolů a za mírnou cenu lze dostati stravu i nápoje ve velkém výběru a nejlepší jakosti. Ale do zmíněné místnosti ani není třeba vstoupiti; stisknutí knoflíku, který jest ve spojení s elektrickým zvonkem, zavolá černocha, který obslouží cestující a na požádání mezi sedadla zavěsí stůl, na němž možno pohodlně stolovati. K obědu, který se podává ve vlaku, jen na zvláštní přání předkládá se pivo neb víno, poněvadž v Americe jsou zvyklí při obědě píti vodu, kávu, čaj nebo mléko.

V místnosti, kde jsou hlavně páni a kde se kouří, rozestaveny jsou pletené židle, pohovky, stoly a psací stolek. Zároveň jsou tu vyloženy časopisy nejnovějšího datum a knihy z rozmanitých odborů seřaděné ve skříni jsou přístupny každému cestujícímu. Milovníci her najdou zde dámu, šachy, karty atd. Na stěně visí nejnovější zprávy z burs a všeliká obecná návěští, týkající se hlavně obchodu. Tím způsobem naskýtá se cestujícímu obchodníkovi možnost uzavírati koupě i prodej, připraviti z vlaku telegrafické zprávy a zasýlati ze stanice, kterou vlak projíždí.

Ve vedlejší místnosti má svůj stánek holič; ten dohlíží i nad koupelnou, v niž vše jest zařízeno jako v nejlepších lázních.

Co nejnádhernější jest úprava vagónů pro spaní. V odděleních jednotlivých jest po 2—5 ložích; záclonami možno úplně se isolovati od sousedů a to takým způsobem, že ani nejvšetečnějšímu zraku není dopřáno se podívati do ložnice. V salonech pro spaní jsou umyvadla, zrcadla, ručníky; v oddělení vyhrazeném dámám koupelna. K posluze dam určena ve zvláštní úbor oděná panská, jejíž úkol jest paním pomáhati při oblékání a obsluhovati nemocné.

Každý vlak má i vagón pro pozorování krajiny. Polovice vozu opatřena na třech stranách velkými skleněnými tabulemi a druhá polovice nemá postranných stěn, pouze střechu. Zde sedí se zcela venku a možno pokochati se pohledem na krajiny. Za příznivého počasí zvláště bývá v oddělení tom velmi živo a veselo.

Celkem dlužno vyznati, že ticho, jaké u nás ve vlaku jest, nenajdeme ve vlaku americkém. Zde panuje neustálé přecházení cestujících a kromě toho doprovázejí vlak četní obchodníci, kteří bez přestání nabízejí ke koupi ovoce, doutníky, noviny, knihy, vějíře atd.

Kontrola se strany železničních zřízenců provádí se jako u nás. Konduktér prohlédne lístek, a cestující dostane od něho proužek papírový, na kterém jsou vytisknuty stanice, kudy vlak projede. Při střídání se konduktérů odejme konduktér, jenž s vlakem jel dříve, podané proužky a nový dá cestujícím jiné.

Vlaky osvětlují se elektřinou, v létě zavádí se ochlazování a v zimě zase způsobuje se ohřívání vzduchu. Kromě světla pro vagón jsou ve stěnách umístěny lampičky žárové s reflektory, které vydávají světlo, vhodí-li se do otvoru k tomu určeného desíticent. Tím získá se silnější světlo na hodinu a lze při něm čísti i nejdrobnější písmo.

Rychlost vlaku jest průměrně 64 km. za hodinu; na některých tratech rychlost stoupá na 75—90 km.

Co se týče dopravy zavazadel, cestující udá místo odjezdu a cíl cesty. Za nepatrný poplatek i zadarmo dovezou se zavazadla na místo určené. Cestující může vzíti s sebou 150 liber zadarmo, ale i větší zavazadla se převážejí bez všeho poplatku. Jako potvrzenku cestující dostane jednu neb více známek mosazných, jež mají tytéž číslice, kterými označena byla zavazadla. Po příjezdu do konečné stanice předloží se známky v úřadovně pro zavazadla a cestujícímu ihned se vydají jeho věci. Při dopravě zavazadel vždy přihlíží se, by doprava jejich dala se týmž vlakem, s kterým cestující jede.

Jako každého Evropana z pevniny velmi překvapí v Londýně dráha vedoucí pod řekou Temží, tak i každého obyvatele starého světa při vstoupení na pevninu americkou v New-Yorku obdivem naplní zvýšená dráha elevated railroad. Dráha ta, krátce »el» zvaná, velmi liší se od podzemních drah, jaké zřízeny jsou v Londýně pro dopravu osob. Kolejnice dráhy železné nesou železné sloupy a nosníky ve výši až dvoupatrových domů; dráhy ty probíhají nejživějšími ulicemi a pod železnicí jsou tramwaye a jiné povozy. Stanice jsou od sebe vzdáleny vždy o 5 ulic. Cestující vystupují po schodech k zastávce, u kasy koupí lístek, jejž než vstoupí na perron vhodí do kontrolního stroje. Za jízdu bez rozdílu vzdálenosti platí se 5 centů; děti pod 5 roků neplatí nic. Vlaky pojíždějí v přestávkách pětiminutových a na některých tratěch udržuje se jízda po celou noc. Bezpečnost Zvýšené dráhy jest veliká, dosud se na ní nepřihodilo žádné neštěstí. Má i příjemnost, že do vagónů se nepráší, a pro rychlost dopravy jest velice praktická. Doprava po drahách zvýšených těší se veliké oblibě, a počítá se, že v New-Yorku ročně přes 200 milionů lidí pojíždí nadzemní drahou. Jako New-York i Chicago má zvýšenou dráhu, která v době výstavy ani nemohla všem požadavkům vyhověti.

Z jiných spojovacích prostředků budiž jmenován telegraf. Telegrafy jsou majetkem společnosti, které mají roztroušeny úřadovny po celé Americe. Tak Western Union Telegraph Co. má přes 20.000 míst, kde možno podávati telegramy. Blankety telegrafní opatřeny jsou označením vyhrazeným adrese. Za adresu se neplatí, ať jest obšírná jakkoliv. Telegram vpisuje se do přihrádek síti, sestrojené z čar vodorovných a kolmých. Síť má v jedné řádce 5 oddělení, a do každého napíše se jedno slovo. Ceny telegramů nejsou stálé. Přihodiloť se pisateli těchto řádků, když telegrafoval do vodopádu Niagarského do Chicaga, že platil po domluvení se za telegram mnohem méně než před tím bylo žádáno.

Co se týče poštovnictví, prodávají se v Americe poštovní známky v nejrozmanitějších obchodech a není tedy prodej tak přesně vyhrazen pouze několika živnostníkům, jakými jsou u nás po většině majitelé trafik. Obyčejně prodej známek poštovních nalézá se v lékárně, kde se prodávají nejrozličnější látky a plodiny, o čem u nás není ani ponětí.

Velice rozšířeno jest v Americe užívání telefonu. Telefony jako telegrafy jsou v rukou společností a následkem čilé konkurence telefonování jest nesmírně laciné.