Přeskočit na obsah

Splav (1922)/Má kovárna

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Má kovárna
Autor: Fráňa Šrámek
Zdroj: ŠRÁMEK, Fráňa. Splav.
Moravská zemská knihovna v Brně
Vydáno: V Praze: Fr. Borový, 1922
Licence: PD old 70

Jsi nejmilejší vždy mi, řeřavíc.
Jak z klece podrážděných lvic
já kořist z ohně vyrvu, pružnoboký tvar —
ach, bozi v nebi jsou, ne v kovárně,
a já se nerouhám, jen hřeším rozmarně,
když nabízím jim kořist svou co dar.

Snad nechtějí. Snad vezmou též. Mám úsměv jen
a ruce mdlé, když boj je ukončen;
na kovadlině sedě, rád bych ticho pěl:
Večere, z luk a sadů vejdi v duši mou,
mé sny nechť ovečkami z pastvy jdou,
na čelo horké vlož mi jitrocel…