Spisovatel píše poslancům

Údaje o textu
Titulek:	Spisovatel píše poslancům
Autor:	Karel Čapek
Zdroj:	Lidové noviny, roč. 43, č. 630. str. 1 Moravská zemská knihovna v Brně
Vydáno:	17. 12. 1935
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Tomáš Garrigue Masaryk, Autor:Edvard Beneš

Váženi pánové,

píši Vám jako jeden z těch, kdo nemají práva odevzdat svůj hlas v tom nejvyšším úkonu demokratickém, jenž spočívá ve Vašich rukou a mohu vyslovit jenom svou viru a doufání. Ne hlas hlasující, ale hlas mluvící se snaží aspoň jedinkrát v tomto výjimečném a neopakovatelném případě vniknout mezi Vás.

Tím jedinečným případem není volba nového presidenta; doufáme, že ještě desetkrát a stokrát se bude opakovat den, kdy zástupci a plnomocníci lidu budou svrchovaně rozhodovat o hlavě státu. Dějinná událost, která se už nikdy nebude opakovat, je odchod presidenta Masaryka. To je veliká chvíle, jejíž naplnění a dovršení záleží na Vás. Je ve Vašich rukou, aby tento odchod velikého a moudrého presidenta, jehož Vy sami uctíváte titulem presidenta Osvoboditele, byt oděn veškerou důstojnosti, která mu náleží.

Prosíme Vás, abyste pamatovali, že tentokrát nebudete rozhodovat jen o tom, kdo bude prvním úředníkem státu, nýbrž že budete hlasovat o odkazu presidenta Masaryka. Nikdy příště už nebudou mít plnomocníci lidu před sebou úkol tak čestný a památný.

×

Páni poslanci a senátoři, přemnozí z Vás mohou potvrdit, co řeknu nyní osobního: Vzpomeňte sì, jak často, jak neustále od svého návratu do vlasti osvobozené se staral president Masaryk o to, kdo by po něm mohl převzít povinnosti hlavy a představitele státu. Byla to vlastně jeho utkvělá starost; znal příliš dobře své úkoly presidcnlské a díval se vždycky na desítky let dopředu. »Vydržet ještě deset, dvacet let na dosavadní linii, a pak už se ničeho nebojím,« říkával. Bůh ví, kolikrát během těch sedmnácti let mluvil o tom, že chtěl by už jít do ústraní a dívat se, jak to budou dělat jiní; nesčíslněkrát, pořád a pořád probíral osoby, které by mohly z jeho rukou převzít úkoly jeho úřadu. Nebylo žádného z našich vedoucích politiků, kterého by nebyl zahrnul ve svou úvahu; bral v počet jejich zdravotní slav, jejich jazykové znalosti, šířku jejich rozhledu, jisottu jejich politických úsudků. Není tajno, jak vážně počítal se zesnulým Švehlou; proto se s ním tolik sděloval o své zkušenosti a názory, aby jimi, pokud to šlo, doplnil bohatou osobnost tohoto samorostlého, rozeného politika a státníka. Odmítal se vší rozhodností představu presidenta-figuranta; proto hledal osobu příštího presidenta mezi politiky, kteří důkladně znají lid, parlamentarismus, státní správu a svět. Vracel-li se ve svých úvahách stále znovu k osobě, kterou Vám doporučil ve svém odkazu, činil to z rozváženi nejzralejšiho, neupíraje svůj zrak jenom na osobu, nýbrž na samu kontinuitu a dlouhou budoucnost našeho státu. Jeho odkaz není záležitosti osobní, nýbrž v nejvyššim a v nadstranickém smyslu politickou.

×

A proto budiž znovu řečeno: Páni poslanci a senátoři, zítra nebudete hlasovat jen o tom, kdo bude příštích sedm let zastávat nejvyšší úřad republiky, nýbrž o věci jedinečné a nenávratné: bude-li uchován nebo odmítnut politický testament muže, o němž jste Vy sami odhlasovali zákon: T. G. Masaryk se zasloužil o stát. Dnes není třeba vypočítávat, čim vším se Masaryk zasloužil o stát za sedmnáct let svého presidentství, za jedenadvacet let svého uznaného národního vůdcovství a za padesát let své činnosti buditelské. Jen jednu jeho zásluhu o stát si připomeňme v tuto chvíli: že včas, sotva se navrátil jako president, jednomyslně proklamovaný, dbal toho, aby úřad presidentský nebyl pouhou funkcí representační, nýbrž skutečným úřadem politickým, z něhož možno někdy podnětně a jindy smířlivě zasahovat do demokratické součinnosti stran, národností nebo tříd. Vy, členové sněmoven i členové vlád, můžete podat svědectví, že se toto pojetí úřadu presidentského u nás dobře osvědčilo a že se T. G. Masaryk i v této věci zasloužil o stát. Nyní budete znovu rozhodovat, čím má být úřad presidenta republiky; budete-li hlasovat pro funkci pouze formální a representační, zrušíte tím mlčky kus naší státní tradice, důležitou součást naší státně politické konstrukce, jejímž spolutvůrcem byl T. G. Masaryk. Budete odklízet něco z jeho díla, jímž se zasloužil o stát. Nesplníte to, k čemu se slavnostně zavázal za Vás i za nás všechny předseda vlády dr. Milan Hodža slovy: »Poděkujeme Vám, pane presidente, tím, že udržíme, co jste stvořil. A zaručujeme Vám, že vykonáme vše, aby Vaše dilo bylo zachováno na věky.«

×

My občané Vás nyní prosíme: Učiňte to. Nebudete hlasovat jenom o té či oné osobě, nýbrž o jedné z našich státních maxim. Nebudete rozhodovat jen o tom, kdo bude presidentem, nýbrž také o tom, čím má pro všechny časy být úřad presidenta státu českoslovcnského: zda službou jenom representační, nebo následováním Tomáše Garrigua Masaryka, jenž před pěti dny složil svůj vysoký úřad, aby se ještě chvíli díval, jak to povedeme po něm.

Není celkem pochybností o výsledku zítřejšího volebního aktu; co ještě zůstává nejisté, je, vyzní-li volba sama jako projev politické vůle jasné nebo rozvrácené. Těžký a v některém ohledu osudný význam středeční volby bude v tom, jak se budou volební čísla srovnávat s velikou a dojatou jednomyslností, s níž se téměř všichni občané našeho státu loučili před pěti dny s Masarykem jako hlavou státu. Páni poslanci a senátoři, Tomáš Garrigue Masaryk složil přede dny jenom pěti svůj presidentský úřad; ale zítra bude stát před vámi jako kandidát po duchu a tradici; budete svými hlasy rozhodovat o tom, přijímáte-li jeho politický odkaz, jeho koncepci našeho státu a politického poslání, jeho veliké pečování o budoucnost Republiky československé. Toto je hluboký význam vašeho zítřejšího skrutinia. Zítra udržíte nebo přerušíte historickou kontinuitu s osvoboditelským a budovatelským dílem Masarykovým. Nesmírná je vaše odpovědnost před dějinami. Dejž Bůh, aby na náš národ nepadlo, že po dnech pěti byl zapřen daný slib: že všechen lid tohoto státu stále zůstane naplněn nejušlechtilejší ambicí, aby byl a trvale zůstal důstojným svého prvního presidenta.

Karel Čapek.