Soumračnem věku/Zpíval jsem za rána

Soumračnem věku Antonín Sova
Černý rytíř	Zpíval jsem za rána	Sloky (II)

Údaje o textu
Titulek:	Zpíval jsem za rána
Autor:	Antonín Sova
Zdroj:	Sova, Antonín, Dílo Antonína Sovy svazek II. - Vybouřené smutky, vydal Dr. Ot. Štorch-Marien, Praha, 1922,
Vydáno:	1898
Licence:	PD old 70

Zpíval jsem za rána (města se otřásla podezřívavým žasem):
Pod jedním praporem nikdy se nesejdou národy k hostinám kýženým,
Veliké myšlenky ve všech jazycích nikdy se nestanou stejně cennými,
víno ras nevyšumí, by ve slově lidskost nebylo špíny sobectví.

Dave, jenž vlastenčí! Moderní šosáci, chauvini mezinárodní!
hvízdám si za rána posměšně. Zpívám však slávu géniům,
kouzlům jich umění v přírodě vkotvených, vonících černou hrudou,
silné té vůni, jež probouzí znovu a dovede rozjiskřit duše.

Jich nápoj tisíciletých lží, jak kosmos starých a vylisovaných vůní
a z hroznů hříchů nejstarších chutná, když velké, všelidské já
plamenným ohněm v něm zbarveno stříká a hoří v něm, svítí,

a rád jsem, že jej má také národ zmučený. Národ hrabivých sobíků.
Národ chubných otroků. Talentovaných snobů. Vyučenců cizích grimas.
Národ rozumujících Bazarovů, i nudných i nepůvodních.