Soumračnem věku/Květ nesmrtelnosti

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Květ nesmrtelnosti
Autor: Antonín Sova
Zdroj: Sova, Antonín, Dílo Antonína Sovy svazek II. - Vybouřené smutky, vydal Dr. Ot. Štorch-Marien, Praha, 1922,
Vydáno: 1898
Licence: PD old 70

Svým touhám, vyslancům, kázal jsem letět v neznámé kraje,
a řek’ jsem k nim: Jděte na nejvyšší vrcholy snění!
Tam zlatý květ hoří, jej najdete, musím jej míti,
s ním na rtech musím umřít. Květ nesmrtelnosti.

Ve vyhnanství zříkání, mučedník pravdy a mučedník lásky
a mučedník krásy v městě říjnových snů svých čekám.
Král zneuznaný, já lhostejně dívám se na lživé krále,
ruce své hrdé vzepřeny o zlaté hlavice trůnu.

Oh, dosud se žádná nevrací touha! Žádný orel se nevrací,
jenž západem slunce by křižoval, v zobci urvaný květ.
Ač přece se zdá mi, že nastává hluboký soumrak všech věcí,

neb za nocí slyším porady spiklenců pod svými okny
a ve dne nápadná ticha chladných říjnových sluncí.
Zda dřív mne úklady zničí? Či dřív se vrátí mé touhy?