Soumračnem věku/Když všecko odkvetlo

Soumračnem věku Antonín Sova
Do sebe vnořen…	Když všecko odkvetlo	Fragment

Údaje o textu
Titulek:	Když všecko odkvetlo
Autor:	Antonín Sova
Zdroj:	Sova, Antonín, Dílo Antonína Sovy svazek II. - Vybouřené smutky, vydal Dr. Ot. Štorch-Marien, Praha, 1922,
Vydáno:	1898
Licence:	PD old 70

Když stromy odkvetly, jež jsem tak miloval
i píseň sestárla a kdos už mdle ji hrál.

Trhavě, nejistě, tak vysíleně zněla
nad sítinami, lukami, až shasla zcela.

Když mládí odkvetlo, vyhlídky ztemněly,
jen věže dálných měst sny nové vzbouzely.

V těch městech nebylo, zač srdce plakalo,
po mořích mlhavých se jemu stýskalo.

Na tichých korábech lodníci smutně pějí,
tam za mořemi snů však bude veseleji…

Tam v hrdých výpravách dny střídati se budou,
prapory krvavé zavlají barvou rudou.

A přec - ne, shrbeni a prodáni tam jsou,
revolty sestárly a v krotkých řadách jdou.

I tady odkvetlo co tak jsem miloval,
i písně sestárly a mdle už kdos jen hrál:

Co z toho zbylo ti, ze všeho co ti zbylo,
co tak jsi miloval, když kdysi jaro bylo?

Kde jsou ty naděje s pohledy žhavými,
jež v tanci výskaly pod stromy zkvetlými?