Sonata naleznutí

Údaje o textu
Titulek:	Sonata naleznutí
Autor:	Jiří Wolker
Zdroj:	Dílo Jiřího Wolkra. Mladistvé práce a zlomky. Praha : Václav Petr, 1930. S. 16-17.
Licence:	PD old 70

                I

     Allegro moderato

Kdo v srdci mojím dotknul se to harfy nerozhrané,
kdo pouhým dotekem ji zladil jemným,
kdo rozvířil ji motivem tím hřejným,
že zaznívají tóny z ní tak prudce rozjásané?

Kdo rozzvučel to srdce mé, na něž tak těžko hrát,
kdo probudil mé matné, neohřáté smysly?
Jen krásný hudec způsobil, že radostně tak výskly,
a zpívám nyní to, o čem jsem snil tenkrát,

kdy marně hledal jsem v obzoru světlo lásky
a všude viděl jsem jen ploché, zablácené břehy,
a city moje planoucí pomalu hasly, hasly…

Teď mám tě. Díky, milá. Tolik nových citů
jsi naučila mě. A tolik nové něhy,
co teplý vánek vznítí barev v zralém žitu.

                                                     (10. IV.)

                II

           Andante

Jak lenivý tok mohutné řeky, jež neznala sebe,
plynul můj život. —
Náladu svoji vždy podle tvářností velkého nebe
nes vrch mých vod.

Tak žila líně v oběti cizím dlouho má ubohá duše,
na prsou chmury,
jež padaly bolestně, pozvolna, bezcitně a suše
s šedivé hůry.

Roztrh se mlhavý závoj! Nebesa zašlehla žárem,
vše zvířil Lásky um.
Zářící voda zajásala náhle pod polibků varem,
vrhajíc se k nebesům.
                                                     (22. IV.)