Sny o štěstí/V soumraku

Sny o štěstí Jaroslav Vrchlický
Pohádka u okna	V soumraku	Zpět!

Údaje o textu
Titulek:	V soumraku
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	VRCHLICKÝ, Jaroslav. Sny o štěstí. Praha: J. Otto, 1876. S. 57—59. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

V soumraku.

Hučí řeka, rákos šumí,
ptáče v keři podřimuje,
jak stříbrný vínek noci
nad vodami luna pluje.

Mezi vlny, mezi keře
hází dlouhé, světlé stíny —
aj, z nich také jeden padnul
v mého srdce rozvaliny.

Padnul a tam našel písní
jako poupat z jara v keři,
že kdo nezná boly lásky,
nepochopí, neuvěří.

 * 

Temno, ticho — i ta řeka
stišila se v této chvíli,
z dálky zní jen šumot její,
jak pláč přátel u mohyly.

Na vlnách spí měsíc bledý…
Mně tak volno, mně tak milo,
jako by se v mojích slzách
celé nebe zrcadlilo.

A mně zdá se, že ty slzy
na vodách jak jiskry hrají,
a pak v dálce na obzoru
jako hvězdy prokmitají.

A mně zdá se, že má láska
jako slunce v mocném plání,
jak ohnivá nebes růže
ke rtům mým se blíže sklání.

 * 

Napínám zrak v temnou dálku,
hledím k nebi, hledím k zemi —
aj, hle tam se něco mihá
mezi stromů haluzemi.

Snad to pták své hnízdo hledá
na pobřeží v hebkém mlází,
či to měsíc mezi vlny
stříbrné své růže hází?

Či snad rybka vyšvihne se
nad kořeny v zemi tlící,
či snad stará vrba vztáhla
rámě ke dnu po měsíci?

Či to bludné srdce moje
předešlo mne v zpomínání,
a tam čeká, darmo čeká
a zas věří na shledání?