Smysl a podstata naší národní pospolitosti

Údaje o textu
Titulek:	Smysl a podstata naší národní pospolitosti
Podtitulek:	Štědrovečerní projev p. stát. presidenta dr. Emila Háchy.
Autor:	Emil Hácha
Zdroj:	Národní politika, roč. 58, č. 358. str. 3 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	25. 12. 1940
Licence:	PD old 70

O Štědrém večeru roku 1940 měl pan státní president dr. Emil Hácha o 19. hodině v českém rozhlase tento projev:

Drazí spoluobčané!

Nynější doba se svými oběťmi, jež nám ukládá, a jež na nás dopadají, byť většinou jen nepřímo a daleko ne tak citelně jako na jiné národy, zmírnila ostrost názorových rozdílů, které se projevovaly dříve u nás v různých proudech a směrech. Politická situace posledních let zcelila — jak se mi zdá — všecky soupeřící myšleankové proudy v představu, že přes všechny různosti zájmů tvoříme jedinou národní rodinu. Nastávající doba vánoční tradičním způsobem připomíná rodinný svazek a proto i národní rodinu a její nepomíjející hodnotu.

Mám za to, že právě tato doba budí pocity vděčnosti ke všem těm Čechům, kteří pamětlivi rodinného svazku, přispívali k zachování našeho rodu tím, že chovali se k sobě navzájem jako uvědomělí členové našeho národa, jako skuteční bratři a sestry. Pociťuji povinnost, prositi všecky naše lidi, aby stále více, i ve svých každodenních stycích blížili se vzoru láskyplné, ukázněné a obětavé rodiny, bez rozdílu stavu a společenského postavení. V tom vidím vlastní smysl a podstatu naší národní pospolitosti. Tato neúchylná věrnost k národnímu celku musí však jíti také ruku v ruce s pokojným a plodným soužitím s příslušníky národa, s kterým nás zeměpisné položení a staleté dějiny spjaly nelužšími svazky, to jest národa německého.

Doba, kterou prožíváte, a nad niž svět sotva poznal větší, ukládá každému příslušníku bezpodmínečnou ukázněnost a obětavost, jejíž míra vzrůstá s významností postavení, jež kdo z nás zaujímá. Musíme překonati jakoukoliv nezřízenou závist, potlačovati osobní sobecké zájmy a varovati se přeceňování vlastních osobních schopností. Mějme důvěru každý v sebe, ale pohlížejme bez nedůvěry a bez podezírání také na činnost svých druhů v českém národním společenství, ať stojí na kterémkoli místě.

Svátky vánoční jsou svátky rodiny, především však svátky těch, kteří jsou nadějí budoucnosti rodiny, to jest mládeže. Rád a s dojetím vzpomínám mládeže, jež nastupuje nové cesty, aby vybudovala své existence. Vidím na všech stranách, že nynější válečná doba připravila dnešní mládeži obtížnější podmínky, než za jakých žila mládež v dobách mírových. Snažme se podle svých sil, pomáhati této mladé generaci.

Druhé válečné vánoce kladou nám všem na rty otázku, jak bude dále. Světový přerod zdaleka není u konce. Naše dosavadní cesta byla cestou dobrou, neboť nám zachovala základy naší národní existence. Ještě však nejsou všechna nebezpečenství překonána. Národu našemu kyne jen tehdy šťastná budoucnost, prokáže-li i nadále svou vnitřní schopnost a užitečnost v budoucím světě. Toho dosáhneme, bude-li každý — byť i nejdrobnější pracovník — nenahraditelným na svém místě. Buďte všichni takovými pracovníky, pak Bůh požehná naší práci a šťastny budou naše příští osudy. Stále i pro nás platí povzbudivá slova významného spisovatele z naší národní minulosti: „Všechny naše kroky musí vésti láska k národu a jeho štěstí.“