Sluncem a stínem/Tichounce, zticha

Sluncem a stínem Josef Václav Sládek
Do hlubin tvé duše	Tichounce, zticha	Již moře volá z dálky

Údaje o textu
Titulek:	Tichounce, zticha
Autor:	Josef Václav Sládek
Zdroj:	citanka.cz Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

    Tichounce, zticha, tak tiše
v soumraku usíná zem,
větřík jen travinou dýše,
červánky loučí se s dnem;
než hvězdy zaplanou z výše,
skloň hlavu na srdci mém.

    Zlehounka, zlehka tak chýlí
nad horský potok se květ;
slyšíš, ty květe můj bílý,
srdcem to bouřit a chvět?
slyšíš, jak zalkalo chvílí,
ke rtu jak tiskne se ret?

    Ten sladký okamžik snění
mne blažit, nech jej, ó nech!
v mých prsou utiší chvění
tvůj klidný, dětinný dech;
a svět ať v ráj se ti mění
v tvých čistých, andělských snech!