Sluncem a stínem/Píseň oráčova

Sluncem a stínem Josef Václav Sládek
České krajině	Píseň oráčova	Pole

Údaje o textu
Titulek:	Píseň oráčova
Autor:	Josef Václav Sládek
Zdroj:	citanka.cz Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Prožil jsem své žití,
jak to mohlo býti,
    jak to osud děl; —
jak to život velí,
jak to lidé chtěli,
    — i jak sám jsem chtěl.

Svou žeň chtěl jsem sbírat —
nemoh jsem se vzpírat,
    když mi řekli: Služ!
Sluha vůli ztrácí,
já hleděl své práci
    ve tvář jako muž.

Chléb můj byl mi pánem,
večerem i ránem
    jsem ho dobýval; —
ale jed jsem denně
jej tak spokojeně,
    jak ho nejí král!

Král kdyby byl třeba
děl: Můj je tvůj chleba, —
    byl bych řek: Ty chceš!
leč kdyby děl v zbroji:
Duše tvá je mojí, —
    byl bych řek: Ty lžeš!

Tvá je moje skýva,
střecha, jež mne skrývá,
    dech, jenž hruď mi dme; —
ale moje snění
při lopotě denní,
    králi, to je mé!

Člověk pán je země,
hlas však praví ve mně:
    Lidí pán je Bůh!
Jemu do objetí
pán či nepán letí:
    nesmrtelný duch.

A když v díle tuhém
kráčím za svým pluhem,
    dlaň má neklesá:
slyším země kůru,
jak svá prsa, vzhůru
    sténat v nebesa.

Na mé čelo snědé
jak v ty líchy hnědé
    padá svit a stín; —
tak žijeme denně
spolu spokojeně,
    matka zem — já syn!

Brázdy pot můj pijí,
se shrbenou šijí
    mám je přece rád; —
znám svou matku hroudu!
— já v ní do dne soudu
    budu klidně spát.