Slovanstvo ve svých zpěvech/Písně lužické/Za českými horami

Slovanstvo ve svých zpěvech/Písně lužické
Výše Hródka městečka	Za českými horami	Aj když jsem jednou

Za českými horami

$\relative c'' { \key c \major \time 2/2 c4 d c g c d e2 e4 d a c b a g2 b g c4 d e d c b a \bar "|." } \addlyrics { Za če -- ský -- mi ho -- ra -- mi je tam či -- stá stu -- dán -- ka, ho hej! je tam či -- stá stu -- dán -- ka. }$

Za českými horami je tam čistá studánka, ho hej! je tam čistá studánka.	Za čěskimi horami jena čista studźeńka, ho hej! jena čista studźeńka,
V ní se myla dívčina, hezká bílá červená.^[1]	W njej so myła holička rjana běła čerwjena.
Dříve než se umyla, přišla smutná novina.	Prjedy hač so wumyła, přišłe zrudne powěsće.
K rovu vezli milého, mnoho lidí za ním šlo.	Luboh k rovu wezechu, wele ludźi za nim du.
Všickni velmi plakali, jeho milá nejvíce	Wšitcy jara płakachu, jeho lubka najbóle.
Mlč a neplač, děvčátko, vždyť je v světě chlapců dost.	Mjelč a njepłač, holičo, wšak je w swěće hólcow dosć.
V světě sice hochů dost, ale žádný takový.	W swěće drje je hólcow dosć žadyn tola tajki njej.
Jednu misku jsme měli, oba na ní jsme jedli	Jenu škličku mějachmój, po rjadu z njej jědźachmój.
Jednu lžičku jsme měli, po řadě jí jsme jedli.	Jenu łžičku mějachmój, po rjadu z njej jědźachmój.
Jeden prsten jsme měli, po řadě ho nosili.	Jedyn pjeršćeń mějachmój, po rjadu w tom khodźachmój.
Jedno jablko jsme měli, po řadě s ním kouleli.	Jene jabłóčko mějachmój, po rjadu z tym kulachmój.

↑ Druhý verš se opakuje s přídavkem „ho hej!“

[cs-1] Druhý verš se opakuje s přídavkem „ho hej!“

[1]