Slovanstvo ve svých zpěvech/Písně bulharské/V noci se dítě zrodilo

Slovanstvo ve svých zpěvech/Písně bulharské
Plavuško, rusá dívenko!	V noci se dítě zrodilo	Dane, dívko Dane!

Снощи се д’ете родило | V noci se dítě zrodilo

$\relative bes' { \key g \phrygian \time 2/4 bes8 c d4 es8( d) d( c) d c c4 f,8 g16( as) bes4 \time 5/8 c8 c bes4. \time 2/4 c4 bes16( as g f) bes8 c d4 es8( d) c4 c8 bes16( as) bes4 d8 d d16( c bes8) c8 c bes16( as g8) bes( g) g4 \bar "|." } \addlyrics { Сно -- щи се д’е -- те ро -- ди -- ло, отъ зар -- на ду -- ма ду -- ма -- ло: Лю -- лѣй ме, май -- ко, чу -- вай ме, по -- го -- лѣмъ да си по -- рас -- темъ! } \addlyrics { V_no -- ci se dí -- tě zro -- di -- lo a hned -- ka slo -- va mlu -- vi -- lo: Ko -- lí -- bej, mat -- ko, cho -- vej mne, po -- tom si vě -- tší vy -- ros -- tu! }$

1. Снощи се д’ете родило, отъ зарна дума думало: „Люлѣй ме, майко, чувай ме, по-голѣмъ да си порастемъ!	1. V noci se dítě zrodilo a hnedka slova mluvilo: „Kolíbej, matko, chovej mne, potom si větší vyrostu!
2. По-голѣмъ да си порастемъ, [: на царю царство да земемъ, :] на бану банство да земемъ.	2. Potom si větší vyrostu, [: carovi carství odejmu, :] bánovi bánství odejmu.
3. Де ми се, мале, казува: [: царството ми е бащино, :] банството ми е уйкьово.“	3. Vždyť se mi, matko, povídá, [: že zdědím carství po otci, :] že zdědím bánství po ujci.“
4. Има ли жена комшитье, та си на царю казала: „„Царю ле, царю честити, снощи се д’ете родило,	4. Byla pak žena v sousedství, novinu caru sdělila: Care můj, care ctihodný, dítě se v noci zrodilo,
5. снощи се д’ете родило, отъ зарна дума думало: „Люлѣй ме, майко, чувай ме, по-голѣмъ да си порастемъ!	5. dítě se v noci zrodilo, a hnedka slova mluvilo: „Kolíbej, matko, chovej mne, potom si větší vyrostu.
6. По-голѣмъ да си порастемъ, [: на царю царство да земемъ, :] на бану банство да земемъ.	6. Potom si větší vyrostu, [: carovi carství odejmu, :] bánovi bánství odejmu.
7. Де ми се, мале, казува: [: царството ми е бащино, :] банството ми е уйкьово.““	7. Vždyť se mi, matko, povídá, [: že zdědím carství po otci, :] že zdědím bánství po ujci.“
8. Царю си прати улаци, улаци, млади юнаци: „Улаци, млади юнаци, стегнете кон’е пощови!	8. Posly car ihned vypravil, mladíky, statné chlapíky, „Mladíci, statní chlapíci, postrojte koně poštovní!
9. Стегнете кон’е пощови, по-скору да отидете у тая града Дуката; питейте да опитате:	9. Postrojte koně poštovní, skokem se dejte na cestu, do města spěšte Dukátu, ptejte se, vyptávejte se:
10. „Снощи се д’ете родило, й отъ зарна дума думало: Люлѣй ме, майко, чувай ме, по-голѣмъ да си порастемъ!	10. V noci se dítě zrodilo a hnedka slova mluvilo: „Kolíbej, matko, chovej mne, potom si větší vyrostu.
11. По-голѣмъ да си порастемъ, [: на царю царство да земемъ, :] на бану банство да земемъ.	11. Potom si větší vyrostu, [: carovi carství odejmu, :] bánovi bánství odejmu.
12. Де ми се, мале, казува: [: царството ми е бащино, :] банството ми е уйкьово.“	12. Vždyť se mi, matko, povídá, [: že zdědím carství po otci, :] že zdědím bánství po ujci.“
13. У пел’ени го повите, кодъ мене го донесете.“ Послушали улаци, улаци, млади юнаци.	13. Do plének dítě zaviňte, ke mně je ihned přineste!“ Poslové cara poslechli, mladíci, statní chlapíci.
14. Стегнали кон’е пощови, [: отишли у града Дуката, :] питали и опитали.	14. Strojili koně poštovní, [: do města jeli Dukátu, :] ptali se, až se doptali.
15. Намерили мажко д’етенце, [: у пел’ени го повили, :] и него царю донесли.	15. Našli tam děcko hošíka; [: zavinuli ho plénkami, :] svému ho caru přinesli.
16. Царю си тихомъ говоре: [: „Бре, фала тебе, Петре ле, :] Петре ле, младъ занданджийо!	16. Potichu potom pravil car: [: „Poslyš, ej, Petře Petříku, :] mladý ty můj žalářníku!
17. Отвори темна темница, [: да фърлимъ машко д’етенце :] у тая темна темница!“	17. Odevři tmavé vězení, [: uvrhni ihned hošíka :] ve tmavé, chladné vězení.“
18. Послушалъ Петаръ занданджия отвори темна темница, фръли мѫжко д’етенце у тая темна темница.	18. Poslechl Petr žalářník, odevřel tmavé vězení, uvrhnul ihned hošíka ve tmavé, chladné vězení.
19. Заклопиха се зандани. Мина се два дни, не три дни, отиде царю честити, да си обиде темница,	19. Dvéře se za ním zavřely. Minuly dva dni, ne tři dni, vybral se car pak počestný navštívit tmavé vězení.
20. да си обиде темница и да обиде машко д’етенце. Отвореле темне темнице, у зандана слънце грѣеше.	20. Navštívil tmavé vězení, vyhledal dítě hošíka. Odevrou dvéře vězení, slunce tam svítí a hřeje.
21. У зандана слънце грѣеше д’ете на златенъ столъ седѣеше, бѣла си книга държеше и ситно писмо четѣше.	21. Slunce tam svítí a hřeje, na zlatém stolci děťátko, v ručičce list má běloučký, drobné si písmo pročítá.
22. Царю се чудомъ почуди [: па си на Петаръ говори: :] „Петре ле, младъ занданджийо!	22. Diví se car, ach, podiví, [: k Petru pak slovo promluví: :] „Petříku, můj žalářníku!
23. Що е отъ Бога казано, [: мене кье царство да зематъ, :] я кьемъ отъ столъ да слезнемъ.	23. Od boha je to souzeno, [: aby mi carství odňali, :] abych se stolce sestoupil.
24. Я кьемъ отъ столъ да слезнемъ, [: пустото машко д’етенце :] оно кье на столъ да седне.	24. Abych se stolce sestoupil, [: malému děcku ustoupil, :] jež po mně na trůn dosedne.
25. Оно кье на столъ да седне, [: на царство голѣмо да бѫде, :] царь да бѫде на земята.“	25. Hoch po mně na trůn dosedne, [: bude pak carem velikým, :] stane se carem té země.“