Slovanské národní písně/Zlomky písní a některé krátké

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Zlomky písní a některé krátké
Autor: František Ladislav Čelakovský
Zdroj: citanka.cz
Licence: PD old 70

1.[editovat]

Není na světě bylina,
aby pro něco nebyla:
hledej, má milá, kvítečko,
ať zhojíš moje srdéčko.

2.[editovat]

Plakala, želela,
když prala šaty,
že jest si zlámala
prstýnek zlatý.

Proč pláčeš, naříkáš
pro prsten zlatý,
však musíš opustit
rodiče taky.

3.[editovat]

Nebudu te v noci toulat,
budu n radši namlouvat
hezký dévče, černooký,
co má podepřené boky.

4.[editovat]

Panímámo, jede k nám
pardubickej písař,
za kloboukem péro má,
jede jako císař;
v jednej ruce drží papír,
v druhej ruce péro,
však on si mne zapíše
do srdéčka svého.

5.[editovat]

Proto jsem si kanafasku koupila,
abych se ti, můj Janečku, kroutila,
k tomu také na červenou, na bílou,
aby jsi mně nechodíval za jinou.

6.[editovat]

Až mně bude sedumdesát sedum,
ještě jednou sedumdesát sedum let,
tenkrát má hlavička
bude šedivět.

7.[editovat]

Koulelo se, koulelo
červené jablíčko:
komu ty se dostanešj
má zlatá holčičko?
Komu ty se dostaneš,
štěstí tobě přeju,
však já odsud pryč musím,
zejtra odsud jedu.

8.[editovat]

Jetelíčku náš, líbou vůni máš,
na vedlejším poli
když se všecko bělí,
ty se zelenáš.

9.[editovat]

V zeleném háječku
milovali se dva,
spadlo na ně dřevo,
zabilo je oba.

Dobře udělalo,
že oba zabilo,
nebude želeti
jeden pro druhého.

10.[editovat]

Okolo javora teče voda,
napij se, panenko, jak je dobrá:
napij se, má milá, napij se jí,
budeš mít srdéčko uzdravený.

11.[editovat]

Není tu, není tu, co by mne těšilo,
není tu, není tu, co mne těší,
není tu má milá, panenka rozmilá,
má milá, znejmilejší.

12.[editovat]

Moravo, Moravo,
Moravičko milá,
co z tebe pochází
chasa roztomilá,
chasa roztomilá,
a děvčátka hezký,
a děvčátka hezký,
ty mluví jen česky,
které jsou škaredy,
ty mluví německy.

13.[editovat]

Poď, milenko, poď,
poď, mne vyprovoď,
vyprovoď mne do zahrádky,
dám ti kytku marijánky,
poď atd.

Poď, milenko, poď,
poď, mne vyprovoď,
vyprovoď mne do hospody,
dáme si hrát skočnou tady,
poď atd.

14.[editovat]

Já hezkou holčičku mám,
však za ní nechodím sám;
přicházejí za ní
spoludruzi moji,
já jim v tom vůli nedám,
radši se na vojnu dám.

15.[editovat]

Leť ty, ptáčku, přes ty lesy,
pozdravuj tam mou milou,
aby na mne nečekala,
že již chodím za jinou.

16.[editovat]

Můj milej na louce seče,
pospíším za ním hrabat;
až tu travičku shrabeme,
budeme sladce hajat.

17.[editovat]

Jedou cikáni z Talína, z Talína,
já si jim pohádat dám:
pohádejte mi, cikáni!
kterého dostati mám?

18.[editovat]

Laštovička lítá,
povídá, že svítá;
jdi, Jeníčku, domů,
pomoct ti nemohu,
já bych byla bita, bita,
já bych byla bita.

19.[editovat]

Už všecky panenky s trávy jdou,
má panenka ještě spí;
bude-li tak spávat,
až se bude vdávat,
což to bude nehezky!

20.[editovat]

Co jsou nám Hosiňáci dokázali,
co jsou nám Hosiňáci dovedli!
Oni nám naše holky odváděli,
oni nám naše holky odvedli!

21.[editovat]

Matičko nebeská,
copak nejsem hezká,
že mne v tom Jiníně žádný nechce?
Já půjdu do světa,
kde štěstí vykvetá,
a tam si namluvím hodné chlapce.

22.[editovat]

Copak si myslíš, že já se nevdám,
když hedbávného fěrtoušku nemám?
Jestli ho nemám,
jenť si ho zjednám,
tobě se prece podvádět nedám.

23.[editovat]

Tatíčku starý náš,
šedivou hlavu máš,
dobřeť je vzdycky s námi,
dokud jsi mezi námi.

24.[editovat]

Jen ty mne, koníčku, pěkně nes,
dostaneš ovíska ještě dnes.
Až ty mne k mej milej doneseš,
potom si hlavičkou zatřeseŠ.

25.[editovat]

Za vodou, za vodou, za vodičkou,
voral můj miláček s kobyličkou;
měl ode mne kytičku za kloboukem,
zpíval a zavejskal s velkým hlukem.

26.[editovat]

Svitá, svitá svitáníčko,
já jsem ještě v hospodě;
koníčky v maštali řehtají,
kdopak je česat bude.

27.[editovat]

Proč pak jsi, má milá,
tak ráno vstala,
vždyť ještě skřivánek nezpíval?
Záhy jsem vstala,
dosti jsem nerada,
když na mne tatíček zavolal.

28.[editovat]

Rej, slunéčko, rej,
hory, doly krej,
povyskoč si vejše,
na tej naší střeše
kolo udělej.

29.[editovat]

Což ten skřivánek od půlnoci zpívá,
což se ten hlásek pěkně rozlíhá,
sedne na hájíčku,
zpívá si písničku,
aby slyšela samička milá.

30.[editovat]

Kdes, holubinko, lítala,
že jsi mne tak dlouho
samotného nechala.

31.[editovat]

Což se mi, má milá, hezká zdáš,
budeš-li tak hezká, až se vdáš?
Ještě hezčejší, můj znejmilejší,
vem si mne, vem si mne, uhlídáš.

32.[editovat]

Copak mne, má milá, neznáš, neznáš,
vždyť jsem já z Litice bednář, bednář;
až já ti nadělám víka, víka,
budeš moct přikrývat mlíka, mlíka.

33.[editovat]

Husička divoká letěla zvysoka,
zavolala na oráče,
aby oral zhluboka.
Já ořu, co mohu, však více nemohu,
plůh mi hloub lézti nechce,
a já nikam nemohu.
Oř, oř, oř, však víc nemůžeš,
máš koníčky potrhany,
a kolečka polámany,
s pole jet musíš.

34.[editovat]

Když jsem šel stezičkou, stezkou,
potkal jsem panenku hezkou,
hezkou, nevysokou,
hezkou, černookou,
nízkou, nevysokou.
Já jsem se jí počal vyptávat,
bude-li se tento rok vdávat,
ona mi odpovídá,
že je ještě tuze mladá.

35.[editovat]

Když na ty volthorny troubit budou,
tenkrát mou panenku čepit budou,
také se radovat všickni budou.

36.[editovat]

Sedláček trávu seče,
kosa mu bráti nechce,
on se však ohlíží,
jestli mu děvečka
brousek nese.

37.[editovat]

Když jsem já šel od své milé,
svítil měsíček:
Holka, poď mne vyprovodit
přes ten lesíček.
Jestli ty mne vyprovodíš,
ode mne se něco dozvíš,
to ty se ode mne dozvíš,
že — — —

38.[editovat]

Růže červená,
krví zkropená,
na zelený stromeček
zavěšená atd.

39.[editovat]

Nespala jsem,
čekala jsem
až do jedné hodiny.
Ty hodinky pěkně jdou,
pěkně jedna za druhou,
ty hodinky,
klinkylinky,
ty hodinky pěkně jdou.

40.[editovat]

Jaro se otvírá, kvítí kvete,
žežhulinka kuká v hustém lese,
slavíček v křovíčku
tluče svou písničku,
že já budu nosit šavličku.

41.[editovat]

Hej, hora, hora javorová —
v javorovej hoře,
tam synáček oře,
jak navoře, tak naseje,
hezké devče sobě vezme.

42.[editovat]

Chodila po hájku,
trhala marijánku;
co je po marijánce,
když mne žádný nechce.

43.[editovat]

Když se mně ta láska zrušila,
která mne nejvíce těšila,
kdybych byla sto let živa,
žádnému chlapci bych nevěřila.

44.[editovat]

Travička zelená,
to je moje poležení,
travička zelená,
to je moje peřina;
jak se pažiť počne pučit,
nechci se víc doma mučit;
travička zelená,
to je moje peřina.

45.[editovat]

Pase ovčáček
v zeleném háječku,
pase ovčáček
v černém lese:
šla tady má milá,
ta mně potěšila
moje srdce.

46.[editovat]

Nepůjdu skrz ten les,
kudy ovčáček ovce nes,
půjdu raděj silnicí,
kady chodí řezníci,
kudy šenkýř pivo vez.