Slezské pohádky a pověsti/Skočov

Slezské pohádky a pověsti František Sláma
Švédové u Polské Ostravy	Skočov	O Jablunkově

Údaje o textu
Titulek:	Skočov
Autor:	František Sláma
Zdroj:	SLÁMA, František: Slezské pohádky a pověsti. Opava: Slezská Kronika, 1893. s. 78–80. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Skočov

Město Skočov bylo pojmenováno Skočovem, poněvadž kněžna Vanda z rodu knížecího Piastův skočila prý zde na blízku do Visly.

Před tím stávalo u Visly kdesi na blízku nynějšího Skočova město staré, po kterém už není památky, neboť se do země propadlo. O zmizení tohoto starého města vypravuje se:

Byla jednou tuhá zima a velká nouze. Chudobná žena, která měla doma více malých hladových dětí, pospíšila si ze své dědiny do onoho starého města, aby tam vejce prodala Prosila pro Boha, aby jí lidé vejce odkoupili, naříkala, že má doma hladové děti, které na ni čekají a pro které chce chleba nakoupit. Ale nikdo s ní neměl slitování, nemohla ani jediné vejce prodati. Když pak chudobná žena přišla ku studni, která stála tehdy ve středu onoho starého města, aby se napila, upadla na náledí a vejce se jí rozbila. Tu v žalu svém a hněvu vykřikla: Nechť se toto město propadne!

A město se propadlo i se ženou.

O Skočově pěje stará píseň:

V Skočově bělidla je dost,
Visla často potrhá most,
nejeden se tam utopil
ač se v hospodě neopil.

Městečko Struměň, ležící na samé takřka hranici prusko-slezské, bylo též předmětem mnohých starých písniček, které dosud se zachovaly. Ku příkladu:

Struměň má vysokou věž,
ledva na ni tesař vlez,
rynek též hoden vzpomění,
který jest v středu Struměni,
ale kdy mokrý čas, to tam psota,
bo v něm po kolena bláta.

Jiná písnička posměšná zní:

Jedna věc pěkná v Struměni,
jinším městům k podivení,
když tam vyjdou chlopi v pole,
měšťana neuvidíš v domě.