Slezské báje a pověsti národní/Podzemní duch

Slezské báje a pověsti národní Karel Jaromír Bukovanský
Poklad (1)	Podzemní duch	Podzemní duchové

Údaje o textu
Titulek:	Podzemní duch
Podtitulek:	(z Polské Ostravy)
Autor:	Karel Jaromír Bukovanský
Zdroj:	BUKOVANSKÝ, Karel Jaromír: Slezské báje a pověsti národní. Mor. Ostrava: vlastním nákladem, 1877. s. 21–24. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

V okolí Polské Ostravy jest mnoho starých, zapadlých šachet. O jedné z nich koluje tato pověsť:

Když se před dávnými časy v šachtě ještě pracovalo, nemohl jistý horník, ač dosti pilně pracoval, dlouho nic vydělati. Rozmrzen nad svým osudem, chtěl si na život sáhnouti. Tu jako by někým popuzen, pravil ku své drahé polovici: „Ještě dnes půjdu na šichtu, an jest poslední den v měsíci; a pak-li opět tak pochodím, jako v měsíci dřívějším, tedy úmysl svůj ve skutek uvedu.“ Šel celý zamyšlen a mrzut, an tu z nenadání potká neznámého mu člověka. „Což tak smutný?“ pravil tento. „Nemůžeš mi bez toho pomoci,“ odvětil horník dále se ubíraje. „To nemůžeš věděti!“ pravil neznámý. „Vím co ti schází a pomohu ti; pojď se mnou!“ I vsedli na klec a sjeli do šachty. Dole pravil neznámý: „Nyní si zde lehni a odpočívej! Poslechneš-li mne, vyděláš mnoho peněz. Jsem skalní duch a umínil jsem si, že ti z bídy tvé pomohu.“ To pověděv zmizel ve sluji.

Dlouho rozjímal horník o svém postavení. Byloť právě dvanáct hodin. Tu objeví se mu opět duch a praví: „Odpočinul jsi již? Nyní pojď, práce naše nastává.“ A postaviv ho na pohodlné místo pravil: „Shasni světlo v tvé lampě a pozoruj mne. Vzdálím se od tebe a až světla mého neuzříš, zavolej na mne.“ Načež opřev se zády o slůj tlačil. Netrvalo to dlouho a horník musel na ducha zavolati, an mu světlo docela zmizelo. „Tak!“ pravil duch. „Zýtra půjdeš pro peníze! Vydělané však peníze přineseš k šachtě, kdež se o ně rozdělíme. Avšak nedávej žádnému z nich ani groše, to ti povídám, sice bude s tebou zle!“ Opět zmizel ve sluji.

Druhého dne obdržel horník tolik peněz, že je musel na táčkách vézti. Jel s nimi k šachtě. Tu ho potká stařeček a prosí úpěnlivě o nějakou almužnu. „Vydělal jsem dosti,“ myslil si horník, „proč bych stařečka neobdařil?“ I dal mu dva groše. Však sotva stařeček poděkoval, zpoměl si horník na slova, jež k němu v noci duch pronesl. I ulekl se náramně, ale jel přece k šachtě. Tam ho již duch očekával. Přijda ku šachtě, hned jal se horník ducha prositi za odpuštění, že jednal proti jeho slovům a že žebráka obdaroval z vyplacených mu právě peněz.

Duch nařídil horníkovi, aby přinesl prkno. To když učinil, položil duch prkno přes otvor šachty, táčky s penězy postavil do prostřed a každý z nich usadil se na jednu stranu. „Nyní,“ pravil duch „rozdělíme se o peníze vydělané.“ I jal se čítati. Když již peníze na dva díly rozděleny byly, pravil duch: „Že jsi se přiznal, že jsi něco z těch peněz vzal, daruji ti všechny peníze, neb já jich nepotřebuji. Než-li ale odejdeš, pozoruj, co se se mnou díti bude.“

Horník stanul kousek od šachty a díval se. Duch, postaviv se na prkno, přes šachtu položené, seskočil dolů, a v tom okamžení se šachta sbořila, zasypala a jest zasypána až do dnešního dne.