Slávy dcera/Zpěv III. Dunaj/117

Slávy dcera – III. Ján Kollár
	117

Údaje o textu
Titulek:	Slávy dcera – III., 117
Autor:	Ján Kollár
Zdroj:	Google Books (jen z USA)
Vydáno:	Patery knihy plodů básnických. Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1892. s. 30.
Licence:	PD old 70

Blaze, kdo si jeden čistý, smělý
účel místo mnohých představí,
v němž by jako v centru měňaví
pableskové všech dnů žití tleli.

A v něm myslí, cítí, žije celý,
v slasti, v slzách, v přízni, v bezpráví,
až se šťaštně k němu doplaví,
byť i přes bouř, plamen, hrom a střely.

Pevné vůli, tužbě ušlechtilé,
nerozdílné srdce žádosti,
rádo dává nebe dojít cíle;

Ač pak i mně slova tato lhala,
z vítězství-li není radosti,
mužně padnouť není menší chvála.