Sjezd československých právníků!

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Sjezd československých právníků!
Autor: Karel Kramář
Zdroj: Národní listy, roč. 76, č. 265, str. 1
Vydáno: 27.09.1936
Licence: PD old 70

Bylo opravdu už na čase, aby české právnictvo ukázalo, čím je a co znamená pro náš veřejný život. A bylo by ode mne téměř nechutné, kdybych sjezd právníků vítal obřadnými frázemi. Jak jsem upřímně rád, že se konečně sešli jejich představitelé ze všech odborů, v kterých pracují, chtěl bych ukázati jinak.

Jsem živým svědkem neveselé evoluce oceňování práce a významu našeho právnictva. Začalo to před památnými punktačními volbami hlavně v obcích venkovských štvaním proti advokátům v politice. Také tam žádný zvolen nebyl, a těch 6 advokátů mezi 34 poslanci bylo 1891 zvoleno v kurii městské. A ačkoliv se ukázalo, jak vynikající měli účast na tom, aby Vídeň se přesvědčila, že to není „prazvláštní společnost“, která si podle výroku císařova dovoluje dělat oposici proti punktacím, nevraživost proti advokátům nepřestala. K tomu přišel ještě nový, ústní civilní proces, který pro advokáta poslance znamenal pohromu kanceláře, a není divu, že jsem často trpce pociťoval v řadách české delegace nedostatek advokátů, zejména když se dr. Herold vzdaloval Vídně a dr. Pacák se stal ministrem. Také nás navždy opustili i dr. Brzorád i dr. Slavík, a tak složení české delegace bylo sice přiměřeno agitaci proti advokátům poslancům, nikoliv však nezbytné potřebě praktických právníků pro zákonodárné práce. Až v nové sněmovně všeobecného hlasovacího práva byla zase obohacena dr. Koernerem, dr. Rašínem a dr. Bulínem, a česká politika opravdu neměla příčiny si na to naříkati! Jak skvělá byla pomoc prvních dvou v českoněmeckém jednání v pražském místodržitelství za předsednictví knížete Thuna, v němž i za agrárníky byl právník, zemský soudní rada Bukvaj. Nebýt odporu pražských Němců, byla by tehdy jazyková otázka rozřešena dohodou, a sice se zabezpečeným právem českého jazyka ve vnější službě v celém království, a s úřední vnitřní češtinou v českých okresích! Zdá se tedy, že právníci nesloužili špatně české věci a že zasluhovali něco jiného, než co na ně čekalo po válce!

Před válkou vítali ovšem všichni naše právníky, aspoň v úřadech státních, a všichni chápali, co to znamená politicky, kulturně i hospodářsky, máme-li ve všech úřadech, zejména i nejvyšších, své národně uvědomělé právníky, tím spíš, když si svou prací a svými vědomostmi dovedli získati úctu i u kolegů druhých národností. A vzpomeňme, jak elitní sbor úřednický tvořili naši právníci v tehdejším zemském výboru od té doby, kdy maršálek kn. Jiří z Lobkovicz si vybíral jen nejskvělejší žáky našeho Randy, Otta, Pražáka! Bylo by nespravedlivé jich nevzpomenout! Proto když jsem se rozhodl pro boj za samostatnost našeho státu, bylo mě velkou útěchou, že jsem mohl co do vnitřní správy nového státu býti naprosto klidný, poněvadž jsem věděl, jak skvělý úřednický sbor mu přineseme do vínku! Jak nám toho záviděli naši bývalí kolegové Poláci!

Bohužel dlouhá válka, vítězství bolševismu i to, že ve válce nakonec nebyla rozhodující individuelní statečnost vojáků, nýbrž počet, technika, mechanika a zásobení surovinami, to všecko dopomohlo k vítězství a zejména u nás nové, hodně změněné demokracii. Jiné, než byla předválečná, která tolik vykonala pro opravdové vítězství občanských svobod i pro zlepšení sociálních řádů, ač přece jen byla kvalitativní a ne tak výhradně kvantitativní. V opojení touto novou demokracií, která věřila, že osvícení novou svobodou stačí k nabytí dostatečných vědomostí k zvládnutí všech obtíží úřadování, byli jsme obleženi pověstným amerikanismem, jejž jsme si ovšem pro své poměry hodně po česku upravili. A tak naši ubozí právníci, stejné jako jiní osvědčení neprávničtí úředníci, tato skutečná úřednická elita, která nám tolik pomohla za Rakouska a i za války, v nejtěžších poměrech pomáhala, pokud to vůbec bylo možno, byla ve svobodném státu až příliš často předmětem vysokopanského přezírání „Amerikánů“, ač tito, jen pomocí její oddanosti, práce a znalosti věcí, mohli jakž takž vykonávati úkoly svých úřadů. Pro ně ovšem byli důležitější státní zaměstnanci nižších kategorií, jimiž přeplnili úřady a státní podniky, než úředníci, kteří měli za hlavní vadu, že věděli tak často víc, než jejich noví představení, a hlavně že jich při volbách bylo daleko, daleko méně. A tak byli vysocí úředníci, kterým, když měli rodinu, nestačilo služné, aby si mohli koupit slušný kabát. Ale pracovali, poctivě se namáhali, aby v nejtěžších chvílích přerodu pomáhali státu, třeba se ten k nim nechoval, jak měli právo očekávati!

Když pak se konečné amerikanism u nás velmi žalostně osvědčil, přišla nová pohroma, stranické legitimace pro postup místo práce a vědění! Jak mohlo u nás tak mnohé jinak vypadat, kdybychom byli dovedli plně využíti vědomostí a zkušeností svých právníků při výstavbě nového státu! Ti naši advokáti, notáři, právníci v průmyslových závodech, ti naši právníci v úřadech státních i samosprávných znají lépe než kdo jiný bolesti i touhy, možnosti i nedostatky našeho lidu, a mohli tudíž býti nedocenitelnými rádci v těžkém úkolu přetvoření předválečné veřejné správy v novou, a byli by dojista pomohli svým širším rozhledem rozvážně a nestranně ji přizpůsobiti zájmům budoucnosti státu a zeslabiti příliš bouřlivé a jednostranné požadavky poválečné psychosy. Prožili jsme jeden z nejhlubších převratů sociálních, a to nejen v otázce dělnické, ale nebylo v něm bohužel určité, jasné linie — všecko se dělo víc náhodně, jen jak se některé straně podařilo prosaditi své požadavky, ne vždy podle potřeby věcné, nýbrž spíš podle okamžité politické konstelace.

Podle toho také vypadá naše poválečné zákonodárství, a je až líto našich učitelů správního práva, že v něm mají odkrýti vedoucí ideje! O formálních nedostatcích našich zákonů ani nemluvě. Útěchou je, že to je inhaerentní nedostatek většiny zákonů projednávaných v parlamentech — bylo to už také ve Vídni — že narychlo formulované změny a dodatky porušují logickou linii zákona, a pak že je k napravení těchto nedostatků už zřízena známá právní komise při ministerském předsednictvu.

K tomu vezměme stranickou pestrost složení našich vlád a parlamentů! Jak vzácné, vyrovnávající služby mohl tu vykonati sbor právníků z různých oborů jejich povolání, jak mohl pomoci, aby se naše zákonodárství mohlo vyvíjeti organicky, ne náhodně, a jak mohlo být lépe, kdyby také náš lid, jehož potřeby a tužby jsou konečně základem zákonodárství, byl měl v projevech nejpovolanějších znalců jeho potřeb a nedostatků náležitou direktivu a oporu! Ovšem nesměli by býti naši právníci ponižováni amerikanismem na výkonné orgány cizí vůle, obmezeni na její právnickou formulaci, nesměli by býti tísněni hmotně, stranicky, nesměli by mít vědomí nespravedlnosti státu, kterému tak věrně sloužili, a naopak byli by proň mohli pracovat ještě více iniciativně a razit životu nové cesty!

Snad není ještě vše ztraceno! Není pochyby, že dojde dřív, než si myslíme, k přehodnocení hodnot — a zrovna v tom by života zkušení právníci mohli aspoň nyní a v budoucnu míti úlohu velmi vážnou. Doufám v přetvoření senátu, ovšem voleného zájmovými, státem uznanými nebo utvořenými korporacemi, aby to nedopadlo jako s jmenovanými členy zem. zastupitelstev. I kdyby tento senát neměl plnou moc zákonodárnou, která by byla zachována sněmovně volené všeobecným hlasovacím právem, ovšem ne na základě vázaných kandidátních listin, byla by mravní váha takového odborného senátu alespoň tak vážná, jako dnes jeho účast na moci zákonodárné. V takovém senátu mohli by se skvěle uplatniti právníci všech kategorií!

Ale to je hudba budoucnosti! Zatím by se chtělo, aby sjezd čs. právníků nezapadl, což by nepřekvapovalo, kdyby po něm nezůstalo, než sebe skvělejší resoluce. Měl by se stát organisovanou, stálou institucí, jednak periodickými, časově přesně stanovenými sjezdy, a pak stálým výborem, složeným za zástupců všech oborů, jehož povinností by bylo nejen podávati dobrozdání — vládě, parlamentu i veřejnosti — o všech předlohách i návrzích zákonů, prováděcích i samostatných vládních nařízeních, nýbrž i vlastni návrhy k zákonodárné i správní činnosti, nutné pro zdravý vývoj naší vnitřní správy.

Tak bylo by zachováno organické spojení mezi světem právnickým a veřejným míněním. Kdyby výbor byl složen naprosto nestranně, i se zřetelem na naše poměry stranické, a kdyby ke každému specielnímu jednání byli přizváni ještě právníci odborní, přispělo by to znamenitě nejen k „usměrněnému“ vývoji našeho práva, nýbrž dojista také ke klidnějšímu projednáván! i nejožehavějších otázek.

Jsem starý, „jubilovaný“ doktor práv, a třeba bych nebyl praktickým právníkem, nepřestanu nikdy být vděčným, že jsem se na právech naučil právnicky myslit. A smím snad bez sebechvály říci, že mně to v politice velmi prospělo. Protože po té stránce nejsem výjimkou, bych si tak upřímně přál, aby naši právníci byli v našem veřejném životě víc, než aby vyřizovali procesy a úřední akta nebo nanejvýš aby právnicky pro návrhy zákonů formulovali nařízené jim myšlenky.

Chtěl bych, aby jejich vzácné zkušenosti, čerpané z jejich tak mnohostranné činnosti, nezůstaly nevyužity pro zdravý, organický vývoj veškerého života našeho národa a státu! V tom smyslu přeji prvnímu odborovému sjezdu našich právníků, aby byl historickým mezníkem nové jejich činnosti, odpovídající jejich vědomostem a zkušenostem. Chtěl bych, aby byli našemu národu v svobodném jeho životě tím, čím byli kdysi v těžkém boji za právo a svobodu!