Sfinx (Tarnowski)

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Sfinx
Autor: Władysław Tarnowski
Zdroj: Lumir, číslo 1, 10 ledna 1880. s. 15.
Licence: PD old 70
Překlad: František Kvapil
Licence překlad: PD old 70
page=1

Lumir, číslo 1, 10 ledna 1880. s. 15.

Ó smutná, věků záhado! ó dive,
kdo rozluštil tě? Pojal kdo tvé cíly?
Tys jako měsíc v oblaku, jenž dříve
již zhas a nyní svitl – sotva chvíli!
Tvých rysů výraz v mou teď duši vniká
jak před věky snad v prsa Megarčíka.

Tvé oko smutné, přimknuté, se kalí,
rty v mlčení se věčné pozaťaly
a křídla tvá, jež připravena k letu,
již bez hnutí – ač orlí na nich péra,
ač hodna vzlétnout k prahu hvězdných světů,
přes čelo věnčí tvé noc chmurná, šera.

Ó Sfingo! hadanko ty Oidipova,
jež směješ se, když oběť klesá v znoji,
já dam ti číši, která slzy chová
a, ty mi rcí, kde hvězda víry mojí?
Ó vezmi číš tu – slovo jedno rci mi –
neb v propast' klesni s zraky výsměšnými!

Tvůj šišak egyptský nechť Isis zase
si vezme zpět v té upomínek řase,
a pohadky tvé, tajemné jich steny
jsou mi jak Polsky závoj utajený:
a jestli Reeka géniem byl v tobě,
jest vzkříšením mé vlasti ve žalobě!

Přel. Fr. Kvapil