Serenady

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Serenady
Autor: Catulle Mendès
Zdroj: Poesie francouzská nové doby. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha : Ed. Grégr, 1877. s. 222–223.
Licence: PD old 70
Překlad: Jaroslav Vrchlický
Licence překlad: PD old 70

I.[editovat]

Svit jitra smál se. Já tu slyšel,
jak řeklas: „pojď“ a hned jsem přišel.

Za chvíli řeklas: „zpívej hochu,“
já pěl tvou něhu trpkou trochu.

A letní noci stín když vzrůstal,
tys řekla: „jdi“ — já ale zůstal.

II.[editovat]

Tvé srdce zlato, já to vím,
v něm čistota a věrnost pučí,
však naděj, jíž se opájím,
mne pochybností stále mučí.

Jak často zřel jsem zamyšlený,
když večer tměl se víc a víc,
své sny ve větru rozptýleny
jak peří bílých holubic.

III.[editovat]

Bez lesku měsíci můj vnadily
s kreolky něhou ale chladný,
sám v nekonečnu oblohy
tak bolestné sníš ubohý!

Cos z vodotrysků — hudba tichá,
jak tony fléten zdálky dýchá
v šer nočních nebes do stínů
svou vůni smutek leknínů.