Přeskočit na obsah

Sepsání války peloponnesské/84.

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: 84.
Autor: Thúkydidés
Zdroj: THUKYDIDES. Sepsání války peloponneské. Parubice: F. & V. Hoblík, 1885
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Překlad: Jan Nepomuk František Desolda
Licence překlad: PD old 70

„A za tu zdlouhavosť a váhavosť, co na nás nejvíce kárají,[1] nic se nestyďte. Neboť přenáhlením byste snad tím později k konci dospěli, protože jste se byli nepřipraveni činu chopili. Mimo to pak držíme město veskrze i svobodné i veleslavné. I může ona výtka právě poukazovati na rozumnou opatrnosť. Tím zajisté jediní jsme, jižto ani v štěstí nehrdneme, a nehodám méně nežli jiní se poddáváme. Kdo však nás chválou k nebezpečným podnikům proti uznání našemu pobízejí, těm se nedáme uchvátiti takovou lichotou; kdoby pak nás výtkami pobádal, ani tomu, ač uraženi jsouce, svésti se nedáme. I bojovnými i opatrnými stáváme se řádnou kázní; bojovnými jednak, poněvadž uctivosť z větší části na skromnosti se zakládá, počestnosť pak k udatnosti vede; opatrnými jinak se stáváme, poněvadž příliš prostě vychováni býváme, abychom zákony pohrdali,[2] a následkem přísnosti příliš rozumně, nežli abychom jich byli neposlušni; nejsouce pak zběhlí ve věcech zbytečných,[3] neumíme přípravy nepřátel slovy krásné tupiti, aniž bychom je pak nápodobně bojem stíhali; uznáváme též, že rozvahy sousedů s našimi na rovni stojí, avšak možné případy osudu že řečí rozhodnouti nelze. Vždy u nepřátel svých dobrou rozvahu tušíce, činem se proti nim chystáme, poněvadž se nesmí nižádná naděje zakládati na možných jejich chybách, nýbrž na pevném rozmyslu našem vlastním. I nesmí se mysliti, že by člověk od člověka příliš se lišil, ale že ten jest nejlepším, kdo se cvičí u věcech nejpotřebnějších.


  1. t. Korinťané; viz svrchu 69.
  2. Známa jest přísnost spartánská; měli zvláštní úředníky, kteří vidouce někoho, an nepracuje, právo měli na místě ho bíti, za to majíce, že lenivec i přestupníkem zákonů se stane. (Sch.)
  3. Tím se míní umění řečnické a čelí se proti Atheňanům, u nichž s řečnictvím i podvodná sofistika se vyvinula; Lakedaimoňané byli stručnomluvní. (Viz Kvíčala, Herodot III. 46. a pozn. 36.)