Sepsání války peloponnesské/126.

Sepsání války peloponnesské Thúkydidés
125.	126.	127.

Údaje o textu
Titulek:	126.
Autor:	Thúkydidés
Zdroj:	THUKYDIDES. Sepsání války peloponneské. Parubice: F. & V. Hoblík, 1885 Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jan Nepomuk František Desolda
Licence překlad:	PD old 70

Zatím posýlali vyslance k Atheňanům, výtky jim činíce, aby nebyvše vyslyšeni, tím vetší důvod k válčení měli. Nejprve pak vypravili Lakedaimoňané poslanství, přikazujíce Atheňanům, aby vyhostili rouhače proti bohyni (Athéně). Porouhání to bylo se událo takto. Bylť za dávného času v Athénách občan Kýlon,^[1] šlechtic mocný, kterýž byl v zápasu Olympijském vítězoslávou poctěn. Ten pojal za manželku dceru Theagena, Megařana, toho času samovládce v Megarách. Když pak se Kýlon v Delfech věštby dotazoval,^[2] věštil mu bůh, aby se za největší slavnosti Zevsovy athénského Vyšehradu zmocnil. Vezma si tedy vojsko od Theagena a přemluviv své přátele ku pomoci své, jednou když slavnosť v Olympii na Peloponnesu nastala, zmocnil se Vyšehradu, aby samovlády dosáhl, míně, že ta jest největší slavnosť Zevsova a že i ona (samovláda) jemu zvláště náleží, jakožto oslavenému vítězi olympijskému. Zdali pak se ta největší slavnosť míní v Atticku či někde jinde, to nerozeznal onen, aniž pak věštba zřejmě jevila. Neboť slaví se u Atheňanů též Diasie, slujíce Zeusa Meilichia (Smírce) největší slavností, a sice vně města, kdež mnoho lidu oběti přinášejí, a sice mnozí nekrvavé, nýbrž jen obětní obyčejné pečivo.^[3] Onen pak míně, že mysl věštby dobře pochopil, k tomu činu se odhodlal. Atheňané pak znamenajíce účel jeho, shlukli se v zástupích s polí na ně a sevřevše je obléhali. Když pak po nějakém čase Atheňany obléhání to omrzelo, odešli z větší části, zanechavše devíti archontům, aby stráž drželi a vše ostatní samovládné a dle libosti zařídili. Tehdáž pak devatero archontů větší čásť občanské správy drželi. Ale Kýlonovi i družstvu jeho vedlo se bídně nemajícím ani jídla ani vody. Kýlon tedy a bratr jeho utekli. Když pak druzí u veliké tísni trvali (někteří pak i hladem umírali), posadili se k obětnici na Vyšehradě jako prosebníci. Oni pak Atheňané, jimž stráž poručena byla, vidouce, ani umírají ve svatyni, vyzvali je odtud, slibujíce, že jim nic zlého neučiní; ale když je vyvedli, pobili je. Též zavraždili některé, jižto se byli usadili mimochodem u obětnic ctihodných bohyň.^[4] A za tou příčinou oni i s potomky považováni a jmíni byli proklatci a rouhači proti bohyni. Vyobcovali tedy Atheňané rouhače ty; vyobcoval pak je později i Lakedaimoňan Kleomenes^[5] spolu s Atheňany povstalými; živí byli vyhoštěni, mrtvých pak kosti byly vykopány a vyházeny. Avšak později se oni opět navrátili, a jich rod posavade jest v městě.

---

1. Událost tato stala se nedlouho po bitvě marathonské r. 600. př. Kr.; staří toto vypravování Thukydidovo velmi chválili jakožto zvláště vzorné.
2. Jak by se totiž samovlády v Athénách domohl, což i z věštby i jeho činů patrno jest.
3. V podobě rozličných obětních zvířat. (Sch.)
4. Erynnií (Sudiček, Fúrií) stíhajících hroznými tresty všelikou nepravost a zlopášníky, kteří se ji dopustili. Z hrůzy jmenovali je „ctihodné“, velebné, milostivé, aby pravým jménem jich neurazili a tak je proti sobě nevzbudili; obětnice jich stály u Areopagu (Aresova chlumu). Viz Kvíčala Herod. IV. 149. pozn. 123.
5. Viz Herodot 5, 70. a d. Vztahuje se tu dějepisec náš k vypuzení Alkmeonidův s náčelníkem jich Megakleem. Ti však se (510) s pomocí Spartanův vrátivše, Pisistratidy s vlády svrhli. Že pak se byli z aristokratů ve vyhnanství stali demokraty a nyní s náčelníkem svým Kleisthenem k lidu drželi, spikli se aristokraté proti nim a podporováni jsouce od Spartanů, vyhnali Alkmeonidy po druhé (509.). Ale Atheňané protivili se králi Kleomenovi, an byl s Isagorem hrad osadil a držel, a vyhnavše oba, uvedli Alkmeonidy opět do města; proto praví se tu: „později se oni opět navrátili.“