Přeskočit na obsah

Selské písně a české znělky/Jsou ty naše kraje

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Jsou ty naše kraje
Autor: Josef Václav Sládek
Zdroj: citanka.cz
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

Jsou ty naše kraje
    jiné dnes, než byly;
nežli ze knih zná je
    měšťák bohumilý.

Vymizely dudy,
    vymizely táčky,
vymizely bludy,
    dávné povídačky.

Vymizely zpěvy,
    krby loučí zlaty,
vymizely děvy
    u nich s kolovraty.

Mědlice a stoupy,[1]
    babky, poctivice,[2]
chytrák „Honza hloupý“ —
    dnes jich není více!

Fěrtoch, dlouhé šosy,
    šněrovačky s květy,
šátky na pokosy,[3]
    kožich dlouholetý,

pentle vyšívané,
    holoubky, čes vlasu,
truhly malované,
    všechno to šlo k ďasu.

V našem kraji blahém
    jsou dnes časy jiny,
všechno se to šmahem
    dalo na mašiny.

Setí, žetí, mletí,
    šátky, látky, příze,
všechno to jen letí
    kams do cizí sklíze!

Tak to všechno mizí
    jídlem, bydlem, krojem,
i ten sedlák v cizí
    ruce už je strojem!

Jen tak někde váznou
    starých časů stopy:
kapsu stále prázdnou,
    dětí celé kopy.

Jen tu starou bídu
    máme beze škody,
selka jde s ní k židu,
    sedlák do hospody.

Tam invalid chudý
    udělá mu svátek —
čert mu rozbil dudy,
    hrá na kolovrátek.


  1. mědlice — nástroj k ručnímu lámání lnu (trdlice); stoupa — dříve nádoba nebo jednoduché strojní zařízení na drcení materiálu pomocí tlouků na způsob moždíře
  2. babka — zde svazek lnu nebo kovadlinka na naklepávání kosy nebo šátek uvázaný na babku; poctivice — mužské kalhoty ze sukna nebo z kůže, sahající zpravidla pod kolena
  3. též na babku, tj.uvázané šikmo tak, že je uzel v týlu