Sebrané básně (Puchmajer)/Pavouk a moucha

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Pavouk a moucha
Autor: Antonín Jaroslav Puchmajer
Krátký popis: bajka
Zdroj: Soubor:Puchmajer, Antonín Jaroslav - Sebrané básně.djvu
Národní knihovna České republiky
Vydáno: Praha, 1881
Licence: PD old 70
Index stran
Puchmajer, Antonín Jaroslav - Sebrané básně.djvu

Práva někdy jsou jak pavučina:
Proráží se chroust a moucha bývá vinna.
Viděl sem, jak v letní době
Osačil se pavouk, tenkou sobě
Pavučinu zrobě,
Do níž chytal, popustě se s hůry,
Drobný hmyz: komáry, mouchy, můry.
Nyní, nevěda nic o zradě,
Chroust, se v slabé octne závadě.
Vzchopí hned se pavouk; ale skrze provazí
Chroust se mocně prorazí.
Pouk se v koutě pouloží znovu,
K pilnějšímu přichystav se lovu.
Nedbaje nic, hrozný že je pouk,
Za chroustem se pustí smělý brouk;
Za ním hned se čmel a vosa šinou,
Slabou silným letem trhnouc pavučinou.
Trpělivý strážník v malý čas
Zrádné ponapravil siti zas.
Tut i moucha vidouc, beze vší že kázně
Čmel i vosa proletují, sprostila se bázně,

Do siti
Vlítši chutě
Uvízla v ní za perutě.
Hurtem po niti
Pavouk po ní kvapne,
Až ji zlapne.
Darmo škvrčí, blud svůj ohlašuje,
Příkladem se brouka oběluje:
Pavouk mouše,
Zaobale ji a kouše,
Praví: „Mocnějšího na světě
Slabší nosit musí na hřbetě.“
Na také když právo umlknouti musí,
Pouk ji zmučí, vycucá a zdusí.