Sebrané básně (Puchmajer)/Pěnice a slavík

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Pěnice a slavík
Autor: Antonín Jaroslav Puchmajer
Krátký popis: bajka
Zdroj: Soubor:Puchmajer, Antonín Jaroslav - Sebrané básně.djvu
Národní knihovna České republiky
Vydáno: Praha, 1881
Licence: PD old 70
Index stran
Puchmajer, Antonín Jaroslav - Sebrané básně.djvu

Vidouci pěnice,
Že obveseluje v čas máje
Svým libým hlasem velice
Kře, luka, sady, háje,
I zpupla v duchu. Počne mysleti,
Že snad se jí udá slavíka přepěti.
I vyzve jej. Hned k boji příhodný
Se jim vykáže plac, od kání svobodný.
Vpřed v tichém udolí
Se čtvero sudí vyvolí:
To byli čížek, koňopásek,
A červenka a sedmihlásek.
Ta ostatní pak ptačí láje
Podál se rozhostila po větvičkách háje.
Dvě staré sykory, dva mladí kameníci.
Těm dáno bojoviště stříci;
A za trubače byl ten, jemuž žlutý nos,
Pan kos.
Ten zatroubí. Jak dáno znamení,
Hned pěnice se dává do pění.
Kde který libý zvuk, ten mocně prodrobuje,
Vyráží líbezně, až mílo proměňuje,
Co nejsladší jen zpěv můž dáti slyšeti,
To způsobnému se udává ptačeti.
Sněm vysoce si zpěv ten libuje,
A radost zjevuje.

Vše utichne. Pak slavík počíná.
Tři tahy čisté, zvučné sprvu a to stejně,
Vždy výš a výš, jak obyčejně
Svůj rozmilý zpěv začíná.
Pak jeho chřtánek ohebný,
A jemu k vůli služebný,
Kde který libý zvuk, probíhá milostně,
Teď zmlkle, zdlouhavě, teď silně, radostně,
Že božský jeho hlas sněm celý zarazí,
A mocně vyrazí.
Než soudci předce váhají.
Číž, sedmihlaísek stojíce
Po straně milé pěnice,
Mu za vyhranou dát se zdrahají.
Ti druzí pak se hádají.
Sněm učená jich zdání
Poslouchá v tichém rozjímání.
V tom zkřikne hejl: „Buď sláva pěnici!“
Tím slovem veta po nebožici.
Hned pro slavíka veškeren tím časem
Se senát křídlatý prohlásí jedním hlasem.
Tak troupa hlas, krom naděje,
Víc uškodí, než prospěje.