Sborník prací historických/Které jezero Makedonské jest Herodotova Πρασιὰς λίμνη

Sborník prací historických
Filosof Hippon	Které jezero Makedonské jest Herodotova Πρασιὰς λίμνη	Stavba městských hradeb v Athénách r. 479 př. Kr.

Údaje o textu
Titulek:	Které jezero Makedonské jest Herodotova Πρασιὰς λίμνη
Autor:	Jaroslav Šťastný
Zdroj:	Sborník prací historických Moravská zemská knihovna v Brně
Vydáno:	Praha, Nákladem historického klubu 1906
Licence:	PD old 70
Index stran

JAROSLAV ŠŤASTNÝ.
KTERÉ JEZERO MAKEDONSKÉ JEST HERODOTOVA Πρασιάς λίμνη?

Herodot udává, když vypravuje o tažení Megabazově do Thrakie a o chystaném podrobení Makedonie,^[1] že východní hranicí makedonské říše jest pohoří Dysoron u jezera Prasias. (V., 15–17.)

Při rozboru tohoto místa, pro starý zeměpis Makedonie velice důležitého, musíme nejprve odpověděti na otázku: Jest říše makedonská, o jejíž hranici zde Herodot mluví, království Amyntovo (panoval asi od r. 548–498^[2]), či jest to říše makedonská za doby Herodotovy (kolem r. 440), aneb konečně je-li nějaký důvod za to míti, Že Herodot na tomto místě mluví o Makedonii jako o nejdávnějším původním území říše makedonské, jež rozkládalo se mezi Haliakmonem a Ludiem na úbočích Bermia, tak jako je míní zcela jistě VII., 127? Toto poslední mínění^[3] dlužno rozhodně zamítnouti. Vždyť pro čtenáře Herodotovy neměla ona původní Makedonie žádné důležitosti a nebyla jim tak známa, aby bez bližšího označení ihned porozuměli, že jest řeč o ní. To^[4] platí i tehdy, bylo-li území ono za doby Herodotovy jen pojmem historickým, však i v tom případě, byla-li, jak se podobá, Makedonie původní ještě zvláštním okresem v říši makedonské.

Celý kontext místa Herodotova jest patrně ten: po přemožení Paionů až k jezeru Prasias bylo vysláno poselství perské o vzdání také do tehdejší makedonské říše Amyntovy, jež sousedila s jezerem oním.

Že pak nemíní Herodot makedonské říše, s hranicemi, jaké byly za jeho vlastní doby, patrno z výslovného jeho udání, že teprve syn Amyntův Alexandros bral užitek ze stříbrných dolů v krajině u jezera. Nebyla tedy krajina s oněmi stříbmými doly r. 513 ještě v Makedonii a říše Amyntova byla menší než Alexandrova, nesáhajíc tak daleko na východ. Jest tedy tvar ἐστὶ m. ἦν u Herodota vlastně nepřesný, ale snadno omluvitelný, jakýsi druh praesentu historického.^[5]

Jméno Prasias jinde než u Herodota se nevyskytá; máme-li rozhodnouti, které z četných jezer makedonských jest Prasias, musíme z počátku přihlížeti jen k udáním Herodotovým. Slova V. 16 init. Οἰ δὲ περὶ τὸ Πάγγαιον ὄρος καὶ Δόβηρας καὶ Ἀγριᾶνας καὶ Ὀδομάντους καὶ αὐτὴν τὴν λίμνην τὴν Πρασιάδα οὐκ ἐχειρώθησαν ἀρχὴν ὑπὸ τοῦ Μεγαβάζου pokládají se obyčejně za glossem, ale i kdybychom je uznali za Herodotova, neposkytují žádné pomůcky k určení jezera; jsou zde vyjmenovány různé, od sebe vzdálené kmeny, kterých Megabazos nepodmanil.^[6]

Blízko jezera však musí^[7] býti pohoří Orbelos, jak vyplývá z dalších slov Herodotových V. 16 κομίζοντες ἐξ ὄρεος τῷ οὔνομά ἐστι Ὄρβηλος κατὰ γυναῖκχα ἑκάστην ὁ γαμέων τρεῖς σταυροὺς ὑπίστησι.

Místa pohoří toho se týkající jsou mimo Herodotovo tato:^[8] Arrian Anab. Alx. I., 1, 5, Strabo VII., frgm. IO = p. 329 C a (o krajině Parorbelii) VII. frgm. 36 = 331 C, dále Plinius N. H. IV., 17, Mela II. 6. Ptolemaios Γεωγρ. ὑφήγ. III., 9, 1, 11, 1, 13, 25, Itinerar. Al. 4 a Anthol. Graeca VI., 114–116. Pouhé jen jméno, bez určitějšího udání nalézáme u Diodora XX., 19 a Polyaina IV., 2, 16.

Probíráme-li jednotlivá místa, vykládajíce nepředpojatě každé pro sebe, shledávárne: 1. Ve zprávě Arrianově o pochodě Alexandra Velikého k Dunaji r. 335 musí býti míněno názvem Φίλιπποι známé ono ve starověku město nynější Filibedžik a ne město Filippupolis, jež uvádí Strabon (VII. fragm. 36) západně Strymonu v krajině Parorbelii. Že poslední domněnka, jejímž původcem jest Doell,^[9] není možná, vyplývá z té okolnosti, že Arrian neuvádí výslovně, že Alexander přešel řeku Strymon, kdežto přechod přes Nestos výslovně vytýká. Kdyby chtěl Arrian říci (jak míní Doell), že Alexander táhl z Amfipole na západ a pak po pravém západním břehu Strymonu mimo Filippupolis v Parorbelii, vyžadovali bychom nutně, prve než uslyšíme, že přešel Nestos, zmínky, že přešel z Amfipole na pravý břeh a pak že opět na horním toku Strymonu přešel s pravého břehu na levý. To tím spíše, ježto Arrian má obyčej o přechodu každé řeky výslovně se zmíniti.^[10] Slova Arrianova Φιλίππους πόλιν ἐν ἀριστερᾷ ἔχοντα καὶ τὸν Ὄρβηλον τὸ ὄρος nemohou býti náhradou za čekanou zmínku o prvním přechodu přes Strymon (jak myslí Doell), ježto při slovech Φιλίππους πόλιν každý čtenář Arriana musil pomýšleti na známé ono město v přímořské rovině, i když připustíme s Doellem, že město Filippupolis mohlo se nazývati také Filippoi.^[11]

Kdybychom chtěli přisvědčiti Doellovi, pak nutně musíme v textu Arrianově změniti Φιλίππους πόλιν ve Φιλιππούπολιν (což Doell sám pokládá za odvážné) a i po této změně musíme Arrianovi imputovati velikou neobratnost slohovou, ježto, i když se již nezmínil o přechodu Alexandrově přes Strymon, aspoň nepoučil čtenáře nějakým přídavkem k jmenu Filippupolis, které z různých oněch měst toho jména míní, zvláště když Filippupolis západně Strymonu jest ze všech nejméně známa. I když však nehledíme k tomu, že o prvním přechodu Strymonu není řečí, čekáme aspoň jistě, že uslyšíme, jak se dostal Alexandros opět s pravého břehu na levý.^[12] Mlčení Arrianovo o tom jest mi důkazem, že možný jest jenom výklad starší, že totiž na našem místě Orbelos jsou hory nad Filibedžikem.^[13]

Jak daleko na sever táhne se toto pohoří, z Arriana nevysvítá, ale zajisté připočteme k němu a priori také vrcholky Perinu.^[14]

Ze Strabona VII. fragm. 36 dovídáme se o krajině Parorbelii, která, jak patmo ze jména, musila obsahovati pohoří Orbelos. V ní jest dle Strabona úrodná kotlina, počínající u města Eidomene se čtyřmi městy, z nichž jedno jest ona Filippupolis, o níž svrchu byla řeč při výkladě místa Arríanova I. 1, 5. Dle výslovného udání Strabonova však Parorbelie není rovna pouze oné kotlině, nýbrž táhne se až k území kmene Agrianů. Tento paionský kmen bydlí u pramenů Strymonu, Eidomene pak, jak udává Tabula Peuting., leží 12 M. P. jižně od soutěsky, jíž protéká Vardar, tedy asi tam, kde nynější Jevit-hissar. Jest tedy klásti město Filippupolis v Parorbelii východně od Vardaru do oné kotliny mezi Vardarem a Strumou, v níž také nalézáme dvě menší jezera, doiranské na západě a butkovské na východě, krajina pak Parorbelie táhne se od tohoto jezemího údolí k horní Strumě.^[15] Které z hor této krajiny rovnají se antickému Orbelu, nelze určiti ze Strabona samojediného: srovnáme-li však s ním Itinerar. Al. 4 vychází patrně na jevo, že míněno názvem Orbelos hlavně nynější pohoří Beleš planina.^[16] V Itinerariu onom totiž se praví o Alexandru Velikém: Thracas subegit ab Orbelo monte, qui imminet Philippis, urbi Philippeae. Apposice tato jest patrně překladem slova Φιλιππου πόλει a má se tímto přídavkem zajisté naznačiti, že spisovatel našeho místa nemluví o městě Filippoi u moře (Filibedžik), nýbrž o městě stejného jména v Parorbelii.^[17]

Pak jsou tedy Orbelos hory strmící nad městem Filippupolí v Parorbelii, tedy právě Beleš pianina.^[18] Ovšem dále jest patrno, že o pochodě Alexandrově proti Thrakům r. 335 bylo dvojí podání v pramenech, jedno repraesentované Arrianem, druhé Itinerariem. Neurčitost tradice zavíněna ovšem nahodilou stejnojmenností i města (Filippupolis) i pohoří (Orbelos) mimo které Alexandros táhl.^[19]

Jiné místo Strabonovo (VII., zl. 10, p. 329 C) nutí nás uznati, že také pohoří na severních hranicích Makedonie (Osogovská planina a Karadagh) slulo Orbelos. Ptolemaios užívá názvu Orbelos pouze o tomto severním pohoří, jež jest v době jeho hranicí mezi Makedonií s jedné a Horní Moisií a Thrakií s druhé strany.^[20] Rovněž tento severní Orbelos^[21] míní Mela, Plinius a epigrammy Anthologie.

Výsledkem předchozího rozboru jest, že jméno Orbelos vyskytá se v Makedonii na různých místech, značíc pohoří mezi sebou nesouvislá, tedy názor, kterého se zastává Müller v poznámce k místu Ptolemaiovu. Zejména jsou to pohoří: 1. Perin a jeho výběžky nad Filibedžikem (Arrian I., 1, 5), 2. Beleš Planina (Strabo p. 331 C a Itin. Alx. 4), 3. Karadagh a Osogovská Planina (ostatní místa výše uvedená). S míněním Doellovým, jenž snažil se dokázati (l. c. 31 nn.), že Orbelos znamená pouze jedno pohoří a to celý system horský mezi Karadaghem a Belešem, není možno nám souhlasiti.^[22]

Mohou tedy z jezer makedonských při určení, které z nich jest Prasias, vzata býti v úvahu pouze 1. jezero achinské západně Filibedžiku pod výběžky Perinu, 2. jezero butkovské a 3. doiranské, tato obě pod Belešem, ježto jen u těchto tří jezer jest na blízku pohoří jménem Orbelos.^[23]

Proti jezeru achinskému, jež se obyčejně^[24] pokládá za Prasias, svědčí závažný důvod z Herodota samého. Vypravuje totiž (VIII., 116), že r. 480, když Xerxes táhl proti Řecku, panoval v Bisaltii a Krestonii,^[25] tedy v krajínách západně od jezera achínského, samostatný thracký král. Tato věc jest naprosto nesrovnatelna s údajem Herodotovým, V., 16, že říše makedonská r. 513 sahá až k jezeru Prasias, je-li jezero to = jezeru achinskému, a proto zbývá volba jen mezi jezery butkovským a doiranským.^[26] Pro jezero doiranské

svědčí tyto důvody: 1. jižně od něho jsou skutečně opuštěné starověké doly u silnice z Kilindiru do Doiranu, zvané tureckým názvem σταμαδέμια.^[27] 2. Na severovýchodním břehu jezera dosud jest vesnice zvaná Pres.^[28] Toto jméno zdá se mi pro totožnost jezer doiranského a Prasias rozhodujícím. 3. Jezero doiranské dosud vyniká zvláštní hojností ryb jako za Herodota a dosud na jezeře tom (a jen na něm!) při západním břehu víděti jest ve vodě dřevěné rybářské domky, jichž stavba jest taková, jak ji Herodot popisuje.^[29]

Pátráme-li po nějakých jiných udáních o východní hranici říše makedonské za Amynty, nalézáme pouze zlomek Hekataiův u Stefana Byzantského s. v. Χαλάστρα, ze kterého zdá se vyplývati, že toto město, ležící východně Vardaru,^[30] bylo za jeho doby ještě mimo Makedonii, tedy že r. 500 nepochybně východní hranicí Makedonie byl Vardar a že tedy i r. 513 hranice ta nebyla východněji. Okolnost ta svědčí opět pro jezero doiranské; od tohoto jezera k Axiu jsou 3½ hodiny a vzdálenost ta shodovala by se s udáním Herodotovým, že cesta od jezera do Makedonie jest σύντομος κάρτα^[31] Z Herodotovy poznámky (V., 94), že r. 506^[32] bylo město Anthemus (u Soluně) makedonské, nelze činiti rozhodujícího závěru, poněvadž (zase vzhledem k udání Herodotovu VIII., 116) nutno míti za to, že Anthemus tehdy byl jen makedonskou enklavou, oddělenou od vlastní říše makedonské oním královstvím krestonsko-bisaltským.

Pohraničním územím makedonským byla tedy za Amynty krajina při středním a dolním Vardaru a Galliku (Echeidoru), kteréžto území mělo tehdy ještě název Mygdonie po starším obyvatelstvu. Horní poříčí Gallika ovšem zaujímala Krestonika, a v této krajině byly také ony stříbrné doly, jež ὕστερον τούτων, totiž nepochybně po porážce Peršanů u Plataj^[33] dostaly se zároveň s celou krajinou v moc Alexandrovu.

Ke konci ještě poznamenávám, že mínění, jakoby jezero Prasias mělo ve starověku ještě druhý název Kerkinitis,^[34] není žádným svědectvím doloženo. Jméno Kerkinitís vyskytá se pouze u Arriana I. II. 3 při popisu výpravy Alexandra Velikého proti Persii a můžeme název ten vztahovati i k jezeru langadskému i k jezeru butkovskému a také k jezeru achinskému. Rozhodnutí však o tom nemá, jak řečeno, vlivu na určení jezera Prasias.

---

---

1. Busolt, Griechische Geschichte II.² 442 a 449.
2. Různá udání o době jeho vlády v. u Eusebia (Schoene I., 227 a II., 96). S tím srovn. Busolt II.² 569 a Kaerst (Pauly Realencyklopädie… Neue Bearbeitung I., 1411).
3. Pronesl je K. O. Müller, Uiber Wohnsitze, die Abstammung und ältere Geschichte des makedonischen Volkes, Berlin 1825, str. 30 s podivným odůvodněním: „da das hinzueroberte Bergwerk ganz deutlich davon (z Makedonie) ausgeschlossen wird“, nic nedbaje toho, že v uvedené krajině žádného jezera není. Správný výklad místa podává Doell, Studien zur Geographie des alten Makedoniens Stadtamhof 1891, str. 39.
4. O tom, že Makedonie před Filippem II. neměla pro ostatní Řeky valného interessu, srovn. Pack, Die makcdonisehe Anagraphe, Hermes X., 294. – Proti mínění Müllerovu vyslovili se právem Abel, Makedonien vor König Philipp, Berlin 1847, str. 60, Delacoulonche, Mémoire sur le berceau de la puissance macédonienne des bords de l’Haliacmon et ceux de l’Axius (Revue des sociétés savantes 1858, Juillet 727), Stein ve vydání Herodota, Berlin 1882 (k V. 17). Müllera se přidržuje (bez nových důvodů) Tafel (De Thessalonica eiusque agro. Berlin 1839, str. 266), Dimitsas (Ἀρχαία Γεωγραφία τῆς Μακεδονίας, Atheny 1870 I.,73, 82, 85, II., 202, srovn. však i naši pozn. 26; na str. 68 pak zase s pochybností pronáší mínění odchylné od Müllerova), a Papakonstantinu (Ἱστορική τε καὶ γεωγραφικὴ ἔρευνα περὶ… Ἠμαθίας, Atheny 1888, str. 15). Že míní Herodot Makedonii své doby, tedy za časů krále Perdikky, když dotýkala se již Strymonu (Thukydides II., 99), soudí Leake Travels in Northern Greece III., 212, London 1839) a po něm Rawlinson, (History of Herodotus… III., 223, London 1880). Výklad nemožný, jak řečeno, pro slova ὕστερον τούτων. Ostatní učenci, kteří se místem Herodotovým podrobněji zabývali, tvrdí správně, že míní Herodot Makedonii za Amynty.
5. Nesnáz tato dala by se odstraniti výkladem, že Herodot myslí (ať důvodně neb ne), že za jeho doby přísluší název Makedonie jen těm krajinám, které za Amynty byly v říši makedonské. Krajiny v. od nich patří sice za Herodota k říši makedonské, ne však do Makedonie.
6. Správně tak poznamenává Chrysochou, Ἡ Πρασιὰς λίμνη… Atheny 1891.
7. Gatterer (Abhandlung von Thrazien… Göttingen 1800, str. 25, 121.), Mannert (Geographie der Griechen und Römer Landshut 1812, VII., 495.). Chrysochou l. c. 10.
8. Sebral je Doell l. c. 13.
9. L. c. 21, 23.
10. L. c. 24. Doell nedopatřením se domnívá, že Amfipolis ležela z. Strymonu; že to chybno, vysvítá z plánu Leakova l. c. III., 191, uveřejněného též u Paulyho I., 1950.
11. L. c. 22. Doklad toho shledávám v Itin. Alex. 4. V. níže str. 21.
12. Řekne-li se o někom, – abych užil příkladu snad příliš elementámího, ale věc objasňujícího – že vytáhl z Pešti a překročil Tiszu, musí každý logicky souditi, že dotyčná osoba táhla k v. po levém břehu Dunaje k Tisze a nikoliv, že táhla na. př. z Peští přes Dunaj k Ostřihomu, tam že překročila Dunaj a pak teprve že přešla Tíszu.
13. Nemožný výklad podává Mannert (l. c. 498), že totiž Alexander táhl údolím Nestu a měl pak Orbelos (severní v. str. 22) po levé ruce. Kontext místa Arrianova odporuje naprosto tomuto výkladu, jehož i Droysen, Geschichte des Hellenismus I.² 114, Gotha 1877, snad se přidržuje. Srovn. Niese, Geschichte der griech. und maked. Staaten. . I. 54 p. Gotha 1893.
14. Pouze Desclevises du Dezert. Géographie ancienne de la Macédoine, Paris 1862, str. 25. odlučuje pohoří Perin od Orbelu, jejž stotožňuje pouze s horami u pramenů říčky Kuru-dere.
15. Taíel Fragmenta libri VII… Strabonis, Tübingen 1844, str. 29, p. 77. Giseke, De antiquis quibusdam Macedoniae íncolis, Progr. Meiningen 1856, str. 8. Desdevises l. c. 320, 323, 387. Nesprávně Dimitsas l. c. 18, 61 neporozuměv Strabonovi VII., 331 = zlom. 35 T. (místo nabývá světla ze zl. 36), soudí, že Parorbelie leží v Strymonu.
16. Fait nazývá pohoří to Belasica (Ottův Slovn. N. XVI. 665).
17. Město Filippoi přímořské nemůže býti v Itinerariu míněno, neboť není o něm název Filippupolis jinde dosvědčen, a i kdyby mělo oba názvy, nemělo by smyslu vytýkati méně známý druhý název města, jehož obyčejný název byl všeobecně znám. Rovněž nemožno mysliti na Filippopolis nad Maricí.
18. C. Müller ve vydání Ptolemaia III., 12, 22 a (samostatně). Doell l. c. 20.
19. Přednost přísluší zprávě Arrianově, jíž se drží novověci historikové. Droysen l. c. 119. Schäfer. Demosthenes und seine Zeit² III., 104. Niese l. c. 53. Kaerst l. c. 1414.
20. Doell vytýká. (l. c. str. 32) se svého stanoviska (v. str. 19.) Ptolemaiovi, že rozšiřuje Orbelos příliš na v. – neprávem.
21. Doell (l. c. 10).
22. Svědčí proti němu Arrian i Strabo (výklad, jejž podává Doell l. c. 32, že Orbelos dle Strabona není pohořím pohraničním, jest násilný a nemožný) a s druhé strany není dokladu. že by název Orbelos obsahoval také pohoří mezi Osogovskou planinou a Belešem. Tuto nesnáz Doell sám cítí (l. c.). Také Hansen v recensi Doellova spisu, (N. Ph. Rundschau 1892 str. 311), nesouhlasí s míněním jeho o pochodě Alexandrově. Možno však, tuším, jíti ještě dále a viděti ve slově Orbelos pouhé appellativnm jazyka paionského a konečně nezdá se nemožným, že i jméno Beleš snad má vztah k starému názvu Orbelos, což by při známém faktu, že nomenatura zeměpisná trvá, (i při změně národnosti) nebylo s podivením. Z mnohých příkladů, že starověká nomenklatura posud se udržela, uvádím jen jména vesnic v Epiru Krania a Aliku, dle nichž určil Krašeninikov (Hermes XXXVII, 499) polohu starověkého města, Helikranion. – Mínění o jediném pohoří Orbelu (mezi Strymonem a Nestem) bylo dříve obecné; po Mannertovi l. c. 498, formuloval je Leake (l. c. 211). Leakea se drží přidávajíce k Orbelu jen hory z pramenů Strymona Grisebach (Reise durch Rumelien, Göttingen 1841 II., 28, no, 123), Abel (l. c. 2, 18), Forbiger (Handbuch der alten Geographie III. 1053 p.), Dimitsas (l. c. 15–17, 60, 168 170, 171) a konečně Kiepert (Lehxbuch der alten Geographic, 1878, str. 308) jenž mu zjednal obecnou platnost. V posledním však svém díle (Formae orbis antiqni, Berlin 1894, text k mapě XVII., pozn. 3.) rozeznává výslovně již dvojí Orbelos: 1. = Perin, 2. = Osogovská planina. O místě Herodotově a tedy o třetím Orbelu odložil výklad až k vydání mapy Makedonie, ale zdá se, že také třetí pohoří toto uznával (V. naše pozn. 24 a 30). Dvojí Orbelos, jeden na s. Makedonie a druhý jv. Strymonu stanovil poprve Gatterer (l. c. 24, 102); po něm Hahn (Reise von Belgrad nach Salonik = Denkschriften der K. A. der Wissenschaften in Wien, Ph.-H. Cl. 1861, XI., 230) a Desdevises (l. c. 25, 50, 112.)
23. Nemůže tedy Prasias býti rovna jezeru či spíše bažině u Filippi (λίμνη Πραβίου), jak myslil Larcher (k Herod. V., 17; srovn. Chrysochou l. c. 11) ani jezru nyní Bešik zvanému (jezero to jest starověké jezero Bolbe), jak soudili dle d’Anvilla Gatterer l. c. 22, 81, Mannert l. c. 495 (jenž však již pronesl správné mínění, že Prasias skutečně [v. pozn. naši 26] jest jezero na horním Strymonu; na str. 232 ovšem mylně klade doly u jezera na v. Strymonu), ani jezeru Lъngadinskému (= Langadské = λίμον Άγ. Βασιλίου), jak míní Tafel, Thess. 264, ani malému horskému jezeru Mavrovskému, jak myslí C. Müller ve vydání Ptolemaia na str. 504, 514.
24. Tak soudí po příkladě Leakově (l. c. 210 nn.) mimo jiné Abel (l. c. 60), Forbiger (l. c. III. 1056), Desdevises (l. c. 49, 112, 422), jenž však sveden byv chybou Cousinéryovou v. poznámku 29, myslí, že Dysoron = Chortiatsis (l. c. 22, 47, 112, 430) a jiným nedopatřením stříbrné ony doly umísťuje na Chalkidice (l. c. 359), Dimitsas (l. c. 62), srovnej však naši poznámku 4, Hahn (l. c. 230), Rawlinson (l. c. 219, 223), Macan (Herodotus the fourth, fifth and Sixth book, London 1895 (k V. 6). Zvláštní modifikaci tohoto mínění podal Kiepert (Lehrbuch… 313.) Myslil, že Prasias jest sv. část jezera achinského nyní skoro úplně vyschlá. Později však rozhodl se pro jezero butkovské. (V. naši pozn. 30.)
25. Bisaltové sídlí dle Herodota VII., 115, u města Argilu, jež bylo jz. jezera achinského (Oberhummer u Paulyho III., 499). Krestonika pak jest poříčí horního Echeidoru. (Herodot VII., 124.)
26. Doell l. c. 38. Kdo myslí, že Orbelos neznamená pohoří Beleš a že Prasias jest jezero Bešik (Mannert l. c.) nebo achinské (Dimitsas I., 203, Macan ad Herod. V. 17), nebo bažina u Filippi (Mertzidis u Chrysochou, str. 11 nn.), musí důsledně uznati, že Herodot pochybil, udávaje makedonské hranice za Amynty, což ovšem a priori pravdě nepodobno, jak dobře praví Chrysochou (l. c. 19). Že Prasias = achinskému jezeru, snaží se dokázati Abel (l. c. 60) touto nepřímou argumentací: dle Herodota V. 16 bydlí u jezera Prasias Paionové, dle VII. 115 a VIII. 116 sídlí z. Strymonu ne Paionové, nýbrž Thrakové, musí tedy jezero to býti ne z. Strymonu, nýbrž v., tedy musí rovnati se achinskému, ve které Strymon před vtokem do moře se rozlévá. Jakkoliv tato argumentace jest formálně bezvadná, nemůže přece výsledek býti správný, poněvadž odporuje, jak řečeno, místu Herodotovu VIII. 116, jež dosvědčuje, že mezi Strymonem a Makedonií ještě r. 480 byla říše krestonsko-bisaltská. Hledáme-li způ- sob, jak nesnáz odstraniti, naskytá se sám od sebe výklad, že místa Herodotova VII. 115 a VIII. 116 (k nim přidal bych i V. 3, kdež se mluví o Thracích κατύπερθε Κρηστωναίων, tedy právě u jezera doiranského, které = Prasias) táhnou se teprv k době pozdější (r. 480), kdežto místo V. 16 vztahuje se – jak jsme předpokládali v. str. 18 k r. 513. Teprv po tomto roce tedy zmocnili se Thrakové nadvlády nad kmeny paionskými až k jezeru doiranskému. Jezero achinské jest spíše bažina, neshoduje se tedy nikterak s popisem u Herodota. (Nesprávně podobnost shledávají Leake l. c. 199, Tafel, Thess 266, 269, Abel l. c. 60.) V. Chrysochou l. c. 20. Taktéž jezero butkovské jest mělké.
27. Zjištěno teprv popisem, jejž podal Chrysochou (l. c. 39 a mapa). U jezera butkovského doly dosud nezjištěny.
28. Chrysochou l. c. 27 a mapa, čímž zdá se mi tvar ten zjištěn. Gopčević (Makedonien u. Altserbien 1889) píše ovšem na své mapě Brest, ale dle památek antických tam nalézaných (Chrysochou l. c.) nutno souditi, že osada pochází ze starověku a tedy vždy možno, že slovo Brest jest přeměna starého Pres. Srovn. o nomenklatuře naši pozn 22.
29. Chrysochou 31—35. Proti stotožnění jezera Prasias s doiranským a pro jezero butkovské zdá se svědčiti pouze to, že hory z. jezera doiranského (Tasli-dagh asi 600 metrů dle Kíeperta, Neuer Atlas… mapa XII.) nejsou tak vysoké, jako pohoří na j. jezera butkovského (Karadagh, odnož to pohoří zvaného Kurša, které dosahuje až 1500 m (ibid.). Okolnost ta však, jak patrno, veliké váhy nemá. Ostatně možno, že Herodot nepopisuje cesty, jež vede od jezera doiranského do Makedonie na z., nýbrž na j., tedy také přes odnože pohoří Kurša, jež by pak bylo = Dysoron, není-li jím ovšem Tasli-dagh. Zdali ovšem v onom tureckém názvu (Černá totiž neschůdná hora) vyjádřena totéž, co v řeckém δύσωρον, jak myslí Chrysochou (l. c. 26), nezdá se mi býti zcela jisto. – Herodotův Orbelos pak jest ovšem, jak řečeno, Beleš planina na s. jezera doiranského. Pro jezero butkovské vyslovuje se (s pochybností) Kiepert (Neuer Altas von Hellas, mapa VII., srovn. naši pozn. 24) a Doell (l. c. 11, 43). Že Prasias rovná se jezeru doiranskému, pronesl nejprve Oousinéry (Voyage dans la Macédoine, Paris 1831 I. 93), ale při tom nepochopitelným nedoatřením myslí, že Dysoron = hoře Chortiatsis v. Soluně. Po něm názoru toho hájil Chrysochou v uvedeném spise (hl. na str. 25 nn.).
30. Chalastra rovná se nynější vesnici Kulakia. kterou nyní (asi od středověku) Vardar západně obtéká. Ve starověku však hlavní ústí řeky bylo východně Chalastry, Strabo VII., z. 20. a 23 T. Území však města toho zajisté hlavně táhlo se za Vardarem na v., jak vychází najevo z Herodota VII., 123 (Gatterer l. c. 143, Cousinéry l. c. I., 61, Delacoulonche l. c. 676).
31. Chrysochou 1. c. 39.
32. Busolt II.² 442 a 449.
33. Abel (l. c. 153), Born (Zur mak. Geschichte, Progr. Berlin 1858. str. 18), Kiepert (Lehrbuch d. a. G, 313), Niese (l. c. 25), Busolt (l. c. III.² 1, 196).
34. Původcem jeho jest Leake (l. c. 209), jehož mínění přijal Abel (l. c. 60).