Satiry o řemeslnících/O ševcích

Satyry
	O ševcích	O konšelech nevěrných

Údaje o textu
Titulek:	O ševcích
Autor:	neznámý; upravil Adolf Patera
Zdroj:	PATERA, Adolf. Hradecký rukopis. Nákladem Matice české. Praha, 1881. S. 368–379 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1881
Licence:	PD old 70
Související na Wikidatech: obuvník

Ševci divně přebývajú,
často svým ženám zle lajú:
když ho žena jme tresktati,
nedadúc j’mu v kostky jhráti,
[5]an sě rozhněvaje z toho,
častoť jej přibije mnoho.
Jako jeden švec činieše,
ten svěj ženě rá(d) lajéše;
ana vece v jednu dobu:
[10]Co mi učiniti s tobú?
Rač slyšeti, mój milý muži!
však vidíš mú i svú núzi,
že chceš vždy v krčmě ležeti,
dietky chtie hladem zemřieti;
[15]poviz o svých dietkách záhe,
vidíš je bosé i nahé,
aby jim mohl přiodieti
i stravice iitězeti.
Švec povědě ženě dvorně,
[20]řka: Jmám prodajné čtverý škorně,
ty škorně za věrdunk prodám
a tobě ty penieze dám;
obratiž je na své děti,
jazť jich nechci k sobě vzieti.
[25]Ona poče děkovati,
řkúc: Kdy sě chcvě na trh bráti,
ty škorně spieše prodati
a dél tiem neotkládati,
chcevě-l’ jíti u pondělí,
[30]zdanil nají Buoh nadělí?
Tehdy on svej ženě vece:
Ženo, mně sě na ten trh nechce;
pojdevě ve čtvrtek ráno,
tuť bude lépe prodáno.
[35]A když sě na ten trh brasta,
škorně za věrdunk prodasta.
Švec vece: Coj’ učiniti?
jižť mi sě chce velmi píti;
ženo, chceš do krčmy jíti,
[40]jediný haléř propiti?
Ona jemu v tom povoli,
řkúci: Staň sě po tvej voli.
A když do krčmy jidesta,
brzo tři kroše propista.
[45]Inhed poče švec hledati,
z(d)a by mohl s kým v kostky jhráti.
A když to uzře hospodář,
povědě ševci ten krčmář:
Hosti, chceš-li vrci krychle?
[50]neb ty neb jaz zíščeš rychle.
Švec beze všeho potaza
ženě věrdunk dáti káza;
poče s ním krychle metati,
chtě na krčmáři vyjhrati.
[55]Přistúpivši žena k nemu,
povědě tak muži svému:
Muži, vece, nedámť jhráti,
slíbils mné ten věrdunk dáti;
již svě tři kroše propila,
[60]bychvě viec neutratila.
Švec svěj ženě tak ottuši
a řka: Ženo, věř mej duši,
prvé než tři kroše ztraci,
až dřevnie tři vše navraci;
[65]nechať naň sadím po kroši,
tohoť jaz na tobě proši.
Plať, vece, jeden kroš jemu
i provrže ten kroš k nemu;
i sadí druhý naň spieše —
[70]ten kroš opěť provržieše.
Osm vrhóv vezdy pospolu
ztrati švec u toho stolu.
Žena, uzřevši to, vece:
Milý muži! nejhraj viece;
[75]nevěrněť na kostku mece
ani kdy kostku zaklekce.
On vece: Počakaj málo,
ješčeť mi pěť krošóv ostalo;
nebť tu pěť k němu provrhu,
[80]nebo dřevních osm vyvrhu.
Žena j’mu poče brániti,
řkúc: Musíš mě dřiev zabiti,
nedámť ostatka projhráti,
musíš mi jej inhed dáti.
[85]On vece: Zlá ženo, přestaň!
neb vetčas budu nekázán.
Krčmař vece: Buď kázána,
paní, neb budeš svázána!
Jhraj pro ni preč, nejměj péče;
[90]nechaj, ať sě hořem vzteče.
A když ho ke jhře připravi,
inhed jej všech peněz zbavi.
Švec chtieše na základ jhráti,
žena jemu poče láti,
[95]řkúc: Ba, huběnče hubený,
ke mně své viery neplný!
tys byl mně ten věrdunk otdal
a jižs jej hanebně projhrál;
ješče chceš na základ jhráti?
[100]Buoh dajť, sě ďáblu dostati.
On vece: Nemluviž mnoho,
neboť mě bude hněv z toho;
razuť, beř sě preč, biednice,
nebť v ten čas ošiji líce.
[105]Ona přiskočivši k nemu
i vytrže kostky jemu.
Švec sě rozhněvaje na ni
i da jej políček dlaní;
tu ji pře(s) stól za vrch skloni,
[110]div že jej hlavy nezlomi;
poče ji tlačiti nohú,
ana úpie k živ(u) Bohu.
Nabiv sě jé v jeho domu
i vece krčmáři tomu:
[115]Hospodáři, Buoh tě žehnaj!
Pro Buoh na mě sě nehněvaj;
musil sem to učiniti,
v tvém domu nekázán býti,
to vše pro tuto zlú kóži,
[120]jazť jej toho doma zhozi!
A když cestu spolu jdiesta,
v ten čas sě spolu smířiesta.
Poče své ženy prositi,
řka: Rač mně to otpustiti.
[125]Ona jemu otpovědě,
řkúci: Jaz to dobře vědě,
že ty velmi zlý obyčej máš;
co dobudeš, to vše projhráš.
Velechť na trh u pondělí,
[130]řkúc: tuť nají Bóh nadělí;
a ty poče otkládati
a chtě do č(t)vrtka nechati.
Když ty jdeš na trh ve čtvrtek,
t(eh)dy v tě vstúpí malý črtek
[135]i oslepí tvoji oči,
že ot kostek nebudeš moci.
On jej vece: Milá ženo!
jižť jest všechno provrženo;
ty neroď na to nic tbáti,
[140]musímť tvú potřebu dáti.
Tu sobě vše otpustista
a dobrá přietele bysta.
Tak švec divoce přebývá,
žeť svých peněz v krčmě zbývá;
[145]i často j’mu sě přihodí,
žeť i základóv otchodí;
anť zlú plachtu prodra na sě,
uzříš ho z krčmy vytasě;
poběhne jako bez smysla
[150]a plachta na nem otvisla.
Zatiem naň lidé vzvolají,
mnozí naň blátem vzkydají.
Přiběhnať do svých katrčí,
tu jej žena do nich vstrčí;
[155]i svine sě za kamnami
jako zlý pes prostřed slámy.
Přehubené jeho bydlo;
mohl by raději žváti mýdlo,
než tak hanebně bydliti,
[160]ničs dobrého neužiti.