Samota (Nebeský)

Údaje o textu
Titulek:	Samota
Autor:	Václav Bolemír Nebeský
Zdroj:	Google Books
Vydáno:	Lumír č. 1. str. 1–2 (06. 02. 1851)
Licence:	PD old 70
page=1

I.

Nyní vím, proč slavíček
Ukrývá se v tichou houšť,
Neboť jest mi samému
Hlomoz světa jako poušť.

Vím, proč holoubátek dvé
V širé pole zalétá.
Neboť se mi samému
Samota domovem zdá.

II.

Častokrát jsem v snivé nocí
V dumách bloudě pozaslech,
Jak si z hlubokého ticha
Bor tesklivě pozavdech:

Ach tak z hlubiny mé duše
Upomínka blouznivá,
Často dumami temnými
Táhlým vzdechem zachvívá.

III.

O měsíčku! Jasná záři!
Rozlitá’s jak vůně světlá
Po horách a po dolinách
Liliově’s rozekvětla.

Samoto! ty lichá noci,
Rozloučení — trudné temno!
Kdyby ve vás nesvítilo
Upomínky svétlé jemno!

Zpomínko a ty měsíčku!
V jednu zář a cit se slejte,
A Jí o samotě dlící
Tisíc pozdravení vzdejte.