Síla národa

Údaje o textu
Titulek:	Síla národa
Autor:	Bohumil Baxa
Zdroj:	Národní politika, roč. 56, č. 92. s. 1 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	03. 04. 1938
Licence:	PD old 70

Bylo by nemoudré zatajovati si, že žijeme v dobách nadmíru vážných. Víra v sílu Společnosti národů, kterou jsme také my měli, a v kolektivní bezpečnost a tím také v trvalý mír, o které jsme také my snili, je dnes již valně otřesena, existuje-li vůbec ještě u několika. A rovněž by bylo nemoudré chtíti neviděti, že mraky, které se stahují nad celou Evropou, jsou velmi chmurné právě nad naší republikou. Netajíme se tím ani my, ani veřejnost evropská. Ale při tom velmi zajímavé jest, že takřka celá veřejnost evropská obdivuje rozvahu a klid, který při tom zachováváme. Zdá se, že teprve nyní veřejnost evropská začíná nás poznávati v pravé podobě a že začíná chápati naši národní povahu. Ano. Zachováváme rozvahu a klid a v tomto klidu je síla našeho národa.

Tato síla nevyvírá ani tak z přesvědčení, že jsme stát spořádaný, že máme dobrou armádu a že jsme na všechny útoky zvenčí náležitě připraveni, a rovněž ani tak z vědomí, že tu nejsme sami, nýbrž že máme spojenecké smlouvy; tato síla vyvírá spíše a bezděky z něčeho mnohem hlubšího, co žije v nás všech a co jest jedním ze základních rysů naší národní povahy. Je to pevná důvěra v sebe samy a neochvějná víra v náš národ a v jeho nesmrtelnost.

Jsme na této půdě již déle jednoho tisíceletí a t. zv. historické země naší republiky — původní stát českomoravský — nedoznaly za tak dlouhou dobu nijakých podstatných změn územních. Byli jsme déle jednoho tisíciletí pevnou výspou západního Slovanstva proti všem možným nájezdům zvenčí; mnohé a silné bouře se přehnaly přes naši vlast a všechny tyto bouře náš národ vitězně přestál. Odolali jsme nárazům mohutné říše francké, položili jsme silnou mez mezi rozpínavostí říše římskoněmecké. Přečkali jsme pohromu bělohorskou a nezkrušila nás ani úporná germanisace dob tereziánských a josefínských. Během 18. století řeč česká takřka již vymizela z veřejného života, z úřadů a ze všech vyšších škol a slovo české se ozývalo takřka již jen s kazatelen některých měst a pomalu již jen na českém venkově, kde žil nesvobodný lid selský.

A právě v této době, když se zdálo, že národ český jest už pomalu v agónii, došlo k obrození českého národa. V prvé polovici 19. století bojoval náš národ úporný zápas o své bytí a v druhé polovici téhož století, když jeho bytí bylo již zajištěno, v památném státoprávním boji o moc politickou. Státoprávní boj jsme sice nevyhráli, ale přesto národ náš za poměrů pro nás celkem velmi málo příznivých rostl, mohutněl a sílil politicky, hospodářsky i kulturně. Občasné persekuce vídeňských vlád nás nejen neoslabily, nýbrž vždycky jen posílily. Prokázali jsme takovou životnost a houževnatost národní, že jsme i naše nepřátele uváděli tím v úžas. Národ náš se stal v bývalé monarchii mohutným politickým činitelem, se kterým vídeňské vlády byly nuceny za každých okolností počítati; a zatím také jméno české pronikalo i za hranice: z našeho národa vyvstávali učenci a umělci světového jména.

Politická, hospodářská a kulturní vyspělost a zdatnost našeho národa se ukázala obzvlášť ve světové válce a při převratu v budování našeho mladého státu. I zde jsme ukázali plně svou všestrannou vyspělost. Za kratičký čas jsme si vybudovali svůj stát zajisté při nejmenším dobře.

Pamětlivi toho, že za bývalé monarchie jsme byli národem utiskovaným, ústavou jsme zaručili národním menšinám úplnou rovnoprávnost, takže nepředpojatí zahraniční pozorovatelé svorně prohlašují, že ze všech evropských států s národními menšinami v republice Československé jest o národní menšiny postaráno nejlépe. Ve svém státu ukázali jsme takto i svou státotvornou schopnost a zdatnost a se svým dílem můžeme právem býti naprosto spokojeni.

Za takovéhoto stavu věcí jest jen přirozené, že náš národ zachovává při všech událostech dnešní doby naprostou rozvahu a klid. Není místa pro nějaké škarohlídství nebo zmalátnělost, naopak s úplnou důvěrou a s oprávněným optimismem můžeme očekávati, co nám nejbližší budoucnost přinese. Naše slavná historie, na kterou jsme byli za bývalé monarchie právem pyšní, dává přímo skvělý důkaz naší úžasné životnosti a houževnatosti. „Byli jsme před Rakouskem a budeme i po něm,“ prohlásil Fr. Palacký po vyrovnání z r. 1867. Právem. Nemůže zajíti národ, který má nezdolnou vůli žíti a naprostou víru v sebe. Národ takový žije, musí žíti a bude také žíti; v tom jest jeho síla.

Národové neumírají vraždou, nýbrž sebevraždou.

Dr. Bohumil Baxa.