Sázka v klubu AGS/Skvělý nápad profesora Bathama

Sázka v klubu AGS
Na druhou stranu světa	Skvělý nápad profesora Bathama	Na zpáteční cestě

Údaje o textu
Titulek:	Skvělý nápad profesora Bathama
Autor:	Otakar Batlička
Zdroj:	BATLIČKA, Otakar. Sázka v klubu AGS Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Zanzibar! Kouzlo celé Afriky je skryto ve jméně tohoto přístavního města. Naši tři přátelé přilétli do Zanzibaru z Karamy a 17. listopadu byli již zcela připraveni na cestu za posledním úlovkem. Cílem bylo město Calicui v indické provincii Madraské. Cestu ze Zanzibaru podnikli rychloparníkem „Indián Prince“ a připluli dne 28. listopadu do Calicutu. Vykonali cestu téměř 4.500 kilometrů.

Desetiměsíční cestování a jeho časté útrapy počaly se už projevovat. Zejména dvě poslední dlouhotrvající cesty vyžádaly si značného vypětí sil. Naši přátelé byli rádi, že stojí před posledním už úkolem. Za pobytu v Calicutu pracoval již Gregor na plánu zpáteční cesty.

A pak nastoupili cestu za posledním úlovkem. Jeli tentokrát drahou do knížectví haburského, ležícího v těsné blízkosti hranic provincie hajderabadské. Nechtěli se v Haburu dlouho zdržet, potřebovali jen získat od haburského radži, který byl svrchovaným vládcem kraje, povolení k lovu. Návštěvu k tomuto hodnostáři musili však odložit. V sídelním městě byly právě náboženské slavnosti a radža po dobu jejich trvání nepřijímal návštěvy. A opět to byla náhoda, která zasáhla nečekaně do programu našich lovců.

„Pánové, dověděl jsem se, že dnes půjde městem hlavní průvod. Prý něco nádherného! Sloni, jezdci, i sám radža, domorodá šlechta, kněží! To by stálo za podívanou! To by bylo něco pro pana profesora a jeho fotoaparát…“ přináší Petr novinku. Rozhodli se, že se lovci půjdou na průvod podívat. A tak je vidíme odpoledne stát v hustém Špalíru diváků, očekávajících průvod. Kolem jedenácté hodiny se objeví řada pestře oděných trubačů. Průvod se blíží! Jen tajemstvím opředený orient může poskytnout takovou podívanou. Ta nádhera! Postroje koní se skvějí stříbrem a zlatem. A což teprve malebné kroje a zbroj – až oči přecházejí. Profesor co chvíli stiskne spoušť svého rolleiflexu.

Pojednou propukají davy diváků v jásot. V záhybu ulice se objevuje skvostně ozdobený slon. Na špičkách klů má nasazeny zlaté chrániče a celé tělo pokryto nádherně tkanými koberci. Na hřbetě, pod nachovým baldachýnem, ve skvělém šatě, sedí vládce nad životem i smrtí v knížetství haburském - radža! Diváci poklekají do prachu silnice a sklání čela před svým vládcem. Pro Evropana je to nezapomenutelný pohled.

Gregor, plně zaujat podívanou, bystře sleduje průvod a Petr pozoruje lid padající v prach před svým pánem. Co to? Co to ten černovousý chlap, klečící několik kroků vlevo od Petra, dělá? U všech čertů! Petr jako by dostal elektrickou ránu. Mocným skokem vrhá se k sehnutému muži. Ten se bleskurychle zdvihá, jeho pravice, ozbrojená velkou automatickou pistolí, napřáhne směrem k průvodu přímo proti radžovi! Ve zlomku vteřiny sráží Petr vražednou ruku, rána třeskne! Kulka se zaryje neškodně do prachu! Petr však nepouští útočníka a mezi oběma se rozpoutává zuřivý boj. Gregor i profesor Batham spěchají Petrovi na pomoc. Průvod se zastavuje. Radža, který vše pozoroval, stojí v nosítkách a uděluje hindustánštinou nějaký rozkaz. Opět padne výstřel! Petr bolestně zaúpí, zapotácí se a klesá! Ale i útočník padá k zemi, zasažen Gregorovou pěstí do zarostlé brady! Hluk – zmatek – volání stráží – konečně nastává klid.

Spoutaný útočník stojí v kruhu ozbrojených strážců. Gregor a profesor ošetřují Petra, který se zsinalou tváří a pevné sevřenými rty leží bez hnutí na zemi. Kulka prolétla pod pravou klíční kostí.

„Franku, opatrně Petra obrátíme – tu! Nad levou lopatkou vyšla! Dokonalý průstřel,“ prohlíží Batham ránu.

„Pánové, dovolte, aby váš přítel byl dopraven ke mně. Odeslal jsem již posly, aby lékaři připravili vše potřebné,“ ozvalo se v bezvadné angličtině za zády našich přátel. Za nimi stála jeho excelence, radža z Haburu!

„Následujte mne, prosím!“

Radža pokyne dvěma jezdcům, kteří ihned seskakují s koní a odevzdávají je Gregorovi a profesorovi.

„Váš přítel mne ušetřil svým zákrokem zranění, snad i smrti. Sám byl v zápase postřelen. Jsem vám vázán díky, pánové! Není u nás nyní hlášena žádná návštěva z ciziny, kromě výpravy tří lovců – jste tedy asi těmito lovci!“

Gregor představuje sebe a profesora. Zatím co domorodá policie rozhání zvědavce, odchází radža, provázen našimi přáteli, do residence.

Zakrátko vidíme naše přátele spolu s jeho excelencí a radžovými osobními lékaři u Petrova lože.

„Zranění pana Petra Hogga není životu nebezpečné, ale přes to nelze je podceňovat! Střela prolétla hrotem plic. Nepřidruží-li se k zranění žádné komplikace, bude moci pan Hogg za dva až tři týdny opustit lůžko!“ oznamuje nejstarší z lékařů. Gregor i profesor Batham jsou neštěstím, které Petra potkalo, sklíčeni.

Po večeři, k níž byli radžou pozváni, požádal je kníže, aby mu vyprávěli o celé své cestě. Domorodý vládce byl nadšen. Nabídl jim pohostinství ve své residenci po celou dobu jejich pobyt v Haburu. Druhý den po této neblahé události procházeli Gregor a Batham nádhernou zahradu, obklopující výstavný radžův palác. V pozadí zahrady bylo několik velkých klecí a v nich – živí tygři. – „Pánové, to jsou tygři našich džunglí. Chcete-li, ušetřím vám namáhavý lov a daruji vám třeba všechny ty šelmy!“ žertem prohlašuje jeho excelence. – „Výsosti, nemohu přijmout vaši nabídku, musím ulovit tygra sám!“ „Gregore, mám nápad!“ vpadá do řeči profesor. „Ulovíte tygra a při vezeme jej jako poslední trofej naší lovecké výpravy do newyorského klubu „AGS“, ale – živého!“ Nápad profesora Bathama byl přijal jak radžou, tak i Gregorem s nadšením.

Karavana zkušených domorodých lovců se vypravila již druhého dne do džungle, aby vykonala přípravy k lovu ještě před příchodem Gregorovým a profesora Bathama.

Dne 4. prosince opustili lovci s těžkým srdcem město. Šli bez Petra! Na pokraji džungle stála klec, zrobená ze silných bambusových tyčí. Do ní dali malé kůzle a přivázali je za nohy k podlaze. Gregor a profesor zaujali místo na nejbližším stromě, odkud mohli past pozorovat. Kůzle žalostně mečelo.

Byl večer a oběma již dřevěněly údy od dlouhého pobytu ve větvích. Ale pak z nich rázem spadla únava! K jejich sluchu dolehl sjednaný signál – vrkání lesního holuba. To značilo, že dravec se blíží! Domorodí stopaři, ukrytí porůznu v džungli, hlásili každý pohyb blížící se šelmy. Asi po dvaceti minutách se objevil dravec!

Není krásnějšího pohledu než spatřit krále džungle v přírodě. Ovšem – díváme-li se naň z bezpečí! Sebevědomě tygr postupoval ke kleci, která, mistrně kryta křovím, nebudila žádného podezření. Kůzle, vycítivši přítomnost tygra, dalo se do pronikavého bekotu. Šelma se skokem ocitá na ubohém vnadidle. To je pravý okamžik! Gregor jedním tnutím přesekává lano a uvolněná dvířka klece s bouchnutím zapadají! Hlukem vyrušený dravec pozdě vidí léčku. Zuřivě bije tlapami do bambusových stěn klece, zuří, prská! Marně – je zajat.

„To bude překvapení, až jim přivezeme poslední náš úlovek živý,“ raduje se profesor. „Franku, gratuluji vám a nechť se tento úlovek, s nímž končíme své poslání, jmenuje podle naší společnosti „AGS“ – tygřice Agsa z Haburu!“