Sázka v klubu AGS/Dvacet stupňů na západ

Sázka v klubu AGS
Za první kořistí	Dvacet stupňů na západ	Žluté oči

Údaje o textu
Titulek:	Dvacet stupňů na západ
Autor:	Otakar Batlička
Zdroj:	BATLIČKA, Otakar. Sázka v klubu AGS Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

„Víte, Gregore, že se mi ta cesta začíná líbit? Nebyl jsem nikdy zvlášť nadšen pro dobrodružství, ale s vámi… Pověst o vás nelhala! Měl jsem zprvu jistou nedůvěru, a nyní, prosím, nedívejte se na mne jako na dohlížitele, chci být vaším pomocníkem. Možná, že přijde doba, kdy si budeme nuceni pomoci.“

Gregor uchopil nabízenou pravici profesora Joachima Bathama: „Jistě, profesore! Nechme společenské zdvořilosti stranou. Chci poctivě vyplnit úkol naší „AGS“ a bude se mi jistě vše lépe dařit, budu-li mít s sebou kamaráda Joachima!“

„Platí, Franku! Ode dneška jsme kamarády – Frank a Joah!“ – Oba muži, kterým bylo souzeno prožít spolu ještě mnohá dobrodružství, stiskli si pravice.

Gregor rozhodl, že budou čekat do osmého dubna v Hamiltonu na příjezd poštovního parníku. Všichni se těšili z nastávajícího odpočinku a nejvíce Petr, který se začal v malém hotelu „Monarch“, ve kterém se lovci ubytovali, zařizovat po domácku.

Přítomnost Gregora a jeho společníků se brzy rozkřikla po městě. I důvod jeho pobytu a cíl další cesty nezůstal utajen – o to se již postaral místní deník „Chronicle“. A to právě bylo příčinou toho, že v pokoji, ve kterém se naši lovci usadili, někdo zaklepal na dveře. Petr právě zastával práci mistra lazebnického a zručně holil profesora Bathama. Po vyzvání vstoupil do místnosti muž.

„Pánové, myslím, že vám mohu být prospěšným. Jsem Fred Dittman, pilot Severní uhelné. Přiletěl jsem dnes ráno se čtyřmi inženýry, kteří jedou do USA na dovolenou a chcete-li, mohl bych vás vzít s sebou do Albany v Ontariu. Během cesty bude pouze jedna zastávka. Je to slušný kousek cesty, skoro 2.500 kilometrů a za 14 hodin jsme na místě. Aspoň mi nebude po cestě smutno a doslechl jsem se, že také směřujete na západ, a potom, jsme přece krajané!“

To byla jedinečná příležitost a Gregor byl nadšen. Příchodem pilota Dittmana zhroutily se krásné vidiny několikadenního odpočinku vniveč! Petr, šeptaje si nestoudné přání, aby se všechen benzín na světě proměnil ve vodu, balil kvapem zavazadla. V sobotu 1. dubna odpoledne opustili naši cestovatelé Hamilton a nastoupili dlouhou cestu o celých dvacet stupňů zeměpisné délky na západ. Po malé přestávce v provincii Quebecu pokračovali v cestě přes Jamesův záliv a po devítihodinovém letu přistáli na pobřeží Albany. A zde čekalo Gregora velké zklamání! Dověděl se od usedlíků, že v tomto kraji nebyl vlk spatřen po celých posledních deset let! Toho se Gregor nenadal…

Podle zpráv musili jít více na sever, kde prý se objevilo několik smeček křovních vlků. Ale aby se dostali do těchto krajů, musili by nastoupit dlouhou a úmornou cestu k řece Severn, která se vlévá do Hudsonova zálivu. A tu přichází po druhé pilot Dittman.

„Počkáte-li, pánové, tři nebo čtyři dny, mohl bych vám pomoci. Poletím na rozkaz důlní společnosti na průzkumnou cestu. Ne právě až k řece Severn, ale zato výše k severu. Z jara se počne v oněch místech s těžbou a já mám za úkol zjistit stav sněhu v končinách Kwi To-ha. Mohli byste podniknout tento let se mnou. Při letu často vidím vlky a myslím, že by bylo snadné odstřelit jeden kus, pane Gregore, z letounu!“

„Výborná nabídka, a zrovna sama Prozřetelnost vás, pane Dittmane, posílá. Ale – nejde jen o ulovení vlka, musím ze získaného úlovku přivézt nebo do Států poslat trofej – v tomto případě vlčí kožich!“

„Zapomněl jsem vám říci, že letoun je opatřen lyžemi. Můžeme tedy na příhodném místě přistát! Vaše cesta mne silně zajímá a kdybych nebyl pilotem, jistě bych byl – lovcem!“

Ve čtvrtek 6. dubna ráno odstartovalo z letiště v Albany letadlo, přizpůsobené startu a přistání na sněžných pláních. Krajina byla v celku jednotvárná. V zasněženém kraji jen řídce se jevily zrakům cestovatelů rozsáhlé černé hvozdy. Po několika hodinách začal pilot manévrovat letadlem. Opisuje kruhy, vypíná motor a krouží… Nyní se otáčí k našim přátelům a ukazuje na něco tam dole! Zkušené oko pilotovo zpozorovalo na sněžné pláni mnoho černých bodů!

„Vlci, pane Gregore!“ volá Dittman do okénka kabiny. Při krouživém letu stroje nelze rozeznat, zdali se ony body pohybují. Nyní je letoun již velmi blízko země. Ano – vlci! Smečka asi dvaceti zvířat prchá směrem k vzdálenému lesu. Pilot ukazuje, že má opravdu lovecké nadání. Řídí letadlo mezi smečku a les a spouští motor. Hlukem postrašená zvířata se obracejí zpět a prchají do bílé roviny. Gregor otvírá okno v kabině, mrazivý vítr vniká do tváří.

„Připravte se, pane Gregore, vezmu to proti!“ – Gregor má winchestrovku připravenou. Letadlo učiní prudký obrat a ocitá se proti běžící smečce. Gregorova opakovačka práská ránu za ranou! – Tady se dokonale ukázalo skvělé střelecké umění Gregorovo. Z pohyblivého místa do pohyblivého terče – a pět ran vypálil a čtyři vlci leží nehybně na sněhu a jeden potácivým klusem hledí dostihnout své druhy, nestačí, ještě chvíli běží a zůstává sedět.

Profesor Batham je nadšen. „Výborně, Franku, co rána, to trefa! Prosím, 6. dubna a druhý úkol je splněn. Nádherné! Jářku, Gregore, cena 100 tisíc dolarů je vaše! Dám vám na ni zálohu,“ žertuje rozjařeně.

Petr vpadá do hovoru: „Pane, a to musím všech pět těch potvor stahovat!?“ – Neměj strach, postačí ten největší,“ odpovídá Gregor. Lehký náraz a slabé kolíbání, letoun stanul na sněžné ploše. Lovci spěchají k zastřeleným vlkům. Jsou to obyčejní vlci, kteří žijí ve smečkách a jsou nebezpečni i člověku. Napadají svou oběť a zakusují se do šlach na nohou. Poslední zvíře, které mělo střelou přeražený zadní běh a opět se snažilo uniknout, bylo zastřeleno ranou z milosti, kterou vypálil profesor Batham. Když jej Gregor za dobrou ránu na poměrně značnou vzdálenost pochválil, odvětil skromně, že – ve střelnici s oblibou rozstřeloval staré žárovky a že tohle byla první jeho rána po živém tvoru.

Zakrátko byly pořízeny fotografické snímky, stažena kůže ze statné vlčice a lovci pokračovali v cestě. Během dalšího letu spatřili ještě několik vlčích smeček. Pilot Dittman přistál ještě na několika místech během svého letu. Do své základny v Albany se navrátili cestovatelé v sobolu 10. dubna. Při společné večeři v Albany prohlásil Gregor: „Nebýt našeho přítele Dittmana, snad bychom se byli plahočili sněhovými pustinami dobrých čtrnáct dnů. Myslím, že jsme vytvořili i nový rekord tím, že jsme byli první, kteří podnikli lov na vlky letadlem.“

Profesor Batham zatím očekával Petra, který vyvolával snímky z lovu. Zejména se těšil na svůj obrázek, kde jej Petr Hogg fotografoval při „odstřelu“ posledního vlka.

„Již jsem zde, pánové a zde jsou vyvolané filmy.“ Snímky, pořízené profesorem, byli bezvadné. Jenom film, kde Petr fotografoval profesora Joaclnma Itathaina při jeho prvním loveckém vystoupení, byl krásně bílý. Petrova omluva, že ve spěchu stiskl nějaký šroubek místo spouště, nenavrátila profesorovi dobrou náladu. Bručel něco, co se podobalo nějakým latinským slovům – ale Petr by byl přísahal, že slyšel mezi jinými slovo: mezek.