Ruch (almanach 1873)/Z písní (Trojanová)

Ruch (almanach 1873)
Přání (Trojanová)	Z písní (Trojanová)	Mé srdce širé jezero

Údaje o textu
Titulek:	Z písní
Autor:	Olga Trojanová
Zdroj:	DÜRICH, Josef; KÁLAL, Josef; NEJEDLÝ, Julius. Ruch : almanah omladiny českoslovanské. Ročník třetí. Praha : knihtiskárna A. Čapka v Jičíně, 1873. s. 233–235. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Již osmá bije s půlnoci,
a měsíc ještě svítí,
a ještě — démant veliký —
se na obloze třpytí.

A dosud v zlaté záři plá
měsíčka tvář ta snivá,
a dosud modré světlo své
kol po zemi rozlívá. —

Však hasne modra diamant,
již v posled měsíc kyne,
pak zbledlý jakby obláček
rozplývá se a — hyne. — — —

Což dlouhé sic, přec kratičké
měsíčka panování —
což kratičké, ach! kratičké
to snivé milování.

II.

Přiletěla myšlénka mi,
usedla si u cestičky,
jíž se vchází do srdečka;
řekla: „Dej mne do písničky!

Ne však písně do takové,
co se s orly, s větrem vznáší
v říši bájí, smělých tužeb —
taká prostnost moji plaší.

Ba ni do té, jež v tůň moře,
v závratnou se hloubku noří,
kde buď mezi perly mizí
buď se v bezdné bahno boří.

Ani v takou, umělými
jež je květy proplétána:
nejkrasší i růže s trny —
mně jen něha v podíl dána.

Ale vlož mne do písničky,
z lučního jež tkána kvítí:
i v tom prostém květu často
démanty se z jitra svítí.

Dej mne písně do prostičké,
jak si přeje skřivan v poli:
spíš tak srdce ukolebám,
když je v světě něco bolí.“

Poslechla jsem — pěju písně,
písně pěju, jak je cítím,
jak se rodí bez ozdoby,
jak se rodí polním kvítím.

III.

Loučím se pokaždé
a písničkami svými,
jak se loučí vesna
s kvítečky pestrými,
jak se loučí potok
s lukami, kde spěchá:
na každičkém stéblu
trávy — slzu nechá.