Ruch (almanach 1873)/Rusálka

Ruch (almanach 1873)
Poslední Kleft	Rusálka	Ze vsi

Údaje o textu
Titulek:	Rusálka
Autor:	Ferdinand Marjánko
Zdroj:	DÜRICH, Josef; KÁLAL, Josef; NEJEDLÝ, Julius. Ruch : almanah omladiny českoslovanské. Ročník třetí. Praha : knihtiskárna A. Čapka v Jičíně, 1873. s. 149–152. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Tušíc v ňádru cosi
matka syna prosí:
„Varuj se dnes, dítě,
vyhazovat sítě.

Třikrát běda tomu,
Kdo vychází z domu
před vzkříšením páně —
nevěř vodní panně.

Nesyt zpívá v noci
o zesnulém otci,
zajisté že věstí
nějaké neštěstí.“

Nedbal rybák mladý
matky moudré rady;
sotva vzešlo šero,
vyplul na jezero.

Těžké mlhy plynou
sivou nad hladinou
a halí oblakem
kocábku s rybákem.

Vlna bárku honí,
prudce vráží do ní
a kol lodní stěny
divé syčí pěny.

Loď však k předu chvátá
jako kouzlem jata
po nejisté trati,
div že se nezvrátí. —

Jaká pak to vstává
náhle z vln postava
mezi temnem mraku
tak ohnivých zraků?

Rybák hledě na ni
myslí, že to zdání
a že ho ze vzdálí
smysly jenom šálí.

A hle, v záři jasné,
tak že rybák žasne,
zvolna po jezeře
zjev se blíže béře.

Oči, líce, vlasy
nebeské jsou krásy
a ztepilosť těla
důstojná anděla.

Hlavu má lekutou
bujně ovinutou
a kol těla řásu
divou místo pasu.

Blíž se béře vlnou
mocí tajuplnou,
temný plamen v oku
rybářovi k boku.

Rybář v rudé znoji
bez potěchy stojí,
co se mu zde jeví,
vysvětlit si neví.

„Hoj, mladý rybáři,
hladkých, sličných tváří,
popluj přes hladinu,
popluj k mému týnu.

Čeká v něm na tebe
slastiplné nebe, —
pospěš, hochu milý,
jsme tam v malé chvíli.“

Rybák v děsné muce
k nebi spíná ruce,
běda, třikrát běda, —
marně spásy hledá.

Hle, loď jako střela
náhle povyjela
provázena v kvapu
teskným šumem slapu.

„Krásný jsi a snědý,
poceluj mé vzhledy —
hoj, rybáři mladý,
obejmi mé vnady.“

Pro Kristovy rány! —
rybák polekaný
z náruče panniny
sklesl do hlubiny. —

Smutno staré matce
v rybářově chatce:
nedočkáť se svého
syna ubohého.