Ruch (almanach 1873)/Nad jezerem Erie

Ruch (almanach 1873)
Ve stínech pralesů	Nad jezerem Erie	Ta láska matek

Údaje o textu
Titulek:	Nad jezerem Erie
Autor:	Boleslav Trojan
Zdroj:	DÜRICH, Josef; KÁLAL, Josef; NEJEDLÝ, Julius. Ruch : almanah omladiny českoslovanské. Ročník třetí. Praha : knihtiskárna A. Čapka v Jičíně, 1873. s. 229–231. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Když bledý měsíc v jezeře se koupá
a ve vlnkách se hvězdy snivě brodí,
můj duch ve říši báječnou se hrouží,
a divné obrazy se v mysli rodí.

Předivné obrazy, že hned bych jásal,
hned slova trpká na jazyk se tlačí;
hned prsa dmou se pyšně tak a volně,
hned stažena, že sotvy dech se vláčí.

Ba divné sny nad krajem porobeným,
kdy stínové zde sbitých kolem bloudí,
sic němě jen — však dosti hledem praví,
dost šepce větřík — slza v zrak se loudí.

Ba dosti věru, že by nebe popsal,
a každé slovo o pomstu by plálo. — — —
Předivné sny zde spícím nad jezerem,
ba divné věru, co vše se mi zdálo!

 *** 

Krásná země, ráj to nerušený,
jak by dítko v náručí své matky,
země šťastná ploula v oceánu,
a mír věčný úděl byl jí sladký.

Krásná země: moře hebké trávy
a pralesů převelebné houště —
vznešené a přece prostomilé,
posvátné ty věru byly pouště.

Oblouky a mosty květinové,
sloupy růží, chrámy z révy spnuté,
živočišstva zástupy ty pestré,
nad vším nebe modře překlenuté.

Šťastná země! — šťastny její dítky,
ježto v nevinnosti nepodjaté
žily tiše, prostě, spokojeně,
jedním poutem — poutem lásky spjaté.

Šťastny byly — jako dítě šťastno,
když vše vůkol na ně jen se směje
a vše patří mu, co vidí, slyší,
vše jest jeho, co si jenom přeje.

Rodily se z lůna k prsu matky,
javorů je větve kolébaly,
s bílou laní šeptaly si lásku,
jako ptáci s písní usínaly.