Ruch (almanach 1870)/Zpěv volnosti

Ruch (almanach 1870)
Kletba	Zpěv volnosti	Dbej spásy!

Údaje o textu
Titulek:	Zpěv volnosti
Autor:	Antonín Čapek
Zdroj:	ČAPEK, Antonín; DÜRICH, Josef. Ruch : almanah omladiny českoslovanské. Ročník druhý. Praha : I. L. Kober, 1870. s. 13–15. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Zesnula dceruška králi
náhle a tak z nenadání,
jako růže, mrazem spráhlá,
kdy se přes noc k hrobu sklání.

Děva krásná; v skvostnou rakev
tělo drahé uložili,
spí tu bleda se vší krásou,
a tvář kryje závoj bílý.

Zalkal král, a v mrtvém srdci
zážeh lidské lásky vzplanul,
vyšel v noc si poulevit —
z dálky zpěv mu k sluchu vanul.

Zamyslil se král a slouchá,
zpěv ho víc a více jímá;
vzkřísil tě on srdce mrtvé,
vzbudí srdce, co jen dřímá.

Kázal král přivésti pěvce;
sotva vzešla ranní záře
přivedli bledého mládce
v okovech mu ze žaláře. —

„Budiž volným, pěvče milý,
večer písní sladce jemnou
zbudil’s mrtvé srdce moje
a svět celý smířil se mnou.“

„Sladký spánek spjal mou duši,
v míru svatém se mi snilo,
že se moje dítě drahé
tou tvou písní probudilo.“

A volnosti vzňato dechem
pěvce nadšení tu jímá,
a jak zvuk by rohů hlásných
královským zpěv hradem hřímá.

Probudil zpěv dceru krále,
vyrval ji snu hlubokému;
vstane — komnatami kráčí,
táhne ji to k pěvci svému.

A na prahu síně stane —
zlekán mládec ustal pěti,
prsa dmou se — děva krásná
v náruč jemu pozaletí.

Zlekán král se též tu chvěje,
divu uvěřit se bojí:
budiť mrtvé zpěv volnosti
volnosť pak se s láskou pojí.