Přeskočit na obsah

Ruch (almanach 1870)/Kočující divadlo

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Kočující divadlo
Podtitulek: (Humoristická oda.)
Autor: August Zátka
Zdroj: ČAPEK, Antonín; DÜRICH, Josef. Ruch : almanah omladiny českoslovanské. Ročník druhý. Praha : I. L. Kober, 1870. s. 223–225.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

Ta naše zem jak divadlo:
klín její šírý, tmavý sál,
tu pan režisér zasedá
a dbá, by každý dobře hrál.

On ve dne lampu velikou,
sta lampiček rozžíná v šeru
a pro effekt má hrom a blesk,
o muziku zle není věru.

A před ním stojí beden řad,
podél studené zdi se dmou;
v nich loutek němých pestrá směs
se tlačí, co jen desky jmou.

Klín země velký, tmavý sál,
tu pan režisér zasedá,
vybírá loutku po loutce,
pak dírku jakous vyhledá,

a na jeviště strčí ji.
Nu, můžete se divit hochu,
že princeznu, již tak měl rád,
nahoře milovat chce trochu? —

Tak maně, jako každý z nás,
i Jeník v širém světě stál,
dřív si jej dobře prohlednul,
potom sám sobě prál:

„Mám jít, kam oči povedou,
a švarné holky zulíbat,
a s ptáky zpívat o závod,
a z korbelu si přihýbat?

Či střádat mám groš po groši,
mít dlouhé šosy, drsnou dlaň,
mám časně líhat, časně vstát,
mám platit řádně každou daň,

a krále svého milovat,
počestné dcerky, syny mít,
vždy zticha jen se světem brát,
a posléz pánem radním být?!“ —

Přemýšlel Jeník, přemýšlel:
„co lepši jest, o kéž to vím!“
přemýšlel, nedomyslel přec —,
ubožák sestár mezi tím.

Režisér pod ním zasedal,
i zavzněl jeho zvonku hlas;
jakousi dírku vyhledal,
tou strh Jeníka dolů zas.