Ruch (almanach 1868)/Kam skryjem hanbu svou?

Ruch (almanach 1868)
O výpravě na černé moře	Kam skryjem hanbu svou?	Či láska má tě neděsí?

Údaje o textu
Titulek:	Kam skryjem hanbu svou?
Autor:	Josef Václav Sládek (jako Vojtěch Černý)
Zdroj:	Sládek, Josef Václav. Ruch : básně české omladiny, vydané roku 1868 k upomínce na založení národního divadla. Praha: 1868. Str. 29–30. Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1868
Licence:	PD old 70

Kam skryjem hanbu svou?
Již nemá krve líc, by víc se nad ní rděla;
již hrdlu není slov. co zastřít by ji chtěla;
již úzká příliš hruď, než by ji mohla stajit;
již čelu zakrýt ji drzosti nelze najít:
Kam skryjem hanbu svou?

Kam skryjem hanbu svou?
Svou kletbu zbabělec do cizích krajů, nese,
otrok, jenž týraný do prachu zahryže se,
by zaň se styděly, tyran svým stvůrám velí
a jiní ve tmu s ní a peklo, nebe čelí.
Kam skryjem hanbu svou?

Kam skryjem hanbu svou?
Na zem? — ta těsna již, by celou pojala ji;
pod zem? — jak svaťkrádce ruku by vyvrhla ji;
a skrýt ji do lidí? Ti zhrdat budou námi,
a jiní schovat ji kam nevědí již sami.
Kam skryjem hanbu svou?

Kam skryjem hanbu svou?
Ve tmách by svítila, jít pekel ve hlubiny
jsme příliš zbabělí; a s nebes otců stíny
by mečem plamenným — ne nejsme hodni rány,
by pohrzením zas v tmy skácely nás stány.
Kam skryjem hanbu svou?

Slyš píseň otroka, slyš píseň otroka!
Od roka zpívá ji ta havěď do roka,
a přec své řetězy i hanbu dále vleče,
a neví z řetězů jak ukovat si meče;
a stále plyne čas ve spánku staletém
a sen msty nezrodí se v mozku prokletém;
a by si krátil čas, a by si krátil čas:
kam hanbu uschová? se ptá vás zas a zas.
Slyš píseň otroka, slyš píseň otroka! —