Rozpomínky/Číši poesie

Rozpomínky Eliška Krásnohorská
Sníh	Číši poesie	Naději

Údaje o textu
Titulek:	Číši poesie
Autor:	Eliška Krásnohorská
Zdroj:	Eliška Krásnohorská. Rozpomínky:básně. Praha : Knihtiskárna F. Šimáček, 1896. s. 155-156. Online na Internet Archive
Vydáno:	1896
Licence:	PD old 70

Až tebe zas, ó nadšenosti číše,
k svým zvednu rtům, byť na jediný lok,
v ten mžik, v nějž tucha nesmrtelná dýše,
buď veleben tvůj hořký mok!

Neb všecka žluč mých nezdara a trudů,
rmuť slz, jež tekly v němém boji zlém,
pal výčitek i vlastní žel mých bludů
se sladky zdají v kouzle tvém.

Dým kadidla, jež klamným bohům plálo,
ves triumf lži, ves tajný její smích,
i láska k bědným, kletým, jíž tak málo,
cti klatba, posvěcený hřích —

Vždy lačný klam, jenž doufáním se sytí,
pod maskou hrdiny zlý v ráně jed, -
co bude vždy, co jest, vše zašlé bytí,
zem, ráj i peklo, celý svět —

Jas žití, smrti stín, ó číše čarná,
vše v nektaru tvém taje, v nadšení,
i najdou všecka tajemství ta marná
v tvé hlubině své smíření.

A jako královna kdys na poledni
kvas nádherný tak pyšné slavila,
že perly do vína, v mok příliš všední,
si v bujném vznětu vhodila —

I já tak v doušek snivé poesie
skvost vrhnu drahý, jehož neželím!
Ať nadbytek mě lásky v ni se lije,
mé slzy, plyňte s veselím!

Jen marnotratně, bez míry se roňte,
vy perly duše, k zlaté číše dnu;
čím těžší jste, tím hlouběji v ní zvoňte,
až v hodokvas ji pozvednu!

Skvost víry k lidem, zmrhaná má vřelost
ať šumí z poesie nektaru,
ať piji věčnou k ideálu smělosť
a věčně lásce ku zdaru!