Literární premie Umělecké Besedy v Praze na rok 1888/Rodina

Literární premie Umělecké Besedy v Praze na rok 1888
Jak se líčily staročeské panny a paní	Rodina	Dvě Malorusky

Údaje o textu
Titulek:	Rodina
Autor:	Rudolf Pokorný
Zdroj:	Literární premie Umělecké Besedy v Praze na rok 1888. Praha : nákladem Umělecké Besedy, 1888. S. 97. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

I.

Poupátko růžové zapadlo k nám
      z rajského sádku;
andílka poslal nám dobrý Bůh sám
      dárečkem k svátku.

Propuklo děťátko v dojemný pláč
      v sladkou tu chvíli —
proč malé srdéčko teskní a nač?
      Vím já, proč kvílí.

Stýská se děťátku ještě tu snad,
      hledí tak plaše,
pláče as pro rajský ztracený sad
      poupátko naše!

II.

Jsem už jen stromem schnoucím
uprostřed zahrady;
kol mladé jaro štědře
rozdává poklady:
větvičky plny puků
a květů, písniček,
a na mně juž jen kvete
dvé drobných větviček.

Jsem už jen stromem schnoucím
a nebe prosím jen,
by tolik dalo síly
a vláhy pod kořen,
než větviček těch krásných
květ uzraje mi v plod,
než dorostou mé dítky
a vstoupí u život.